"Jsou tu ti nejlepší čeští hráči z Evropy, kteří tu být mohou, takže by to měli dokázat i na ledě. A já věřím, že se jim to povede," řekl Martinec.
Potěšilo vás jako patriota, že se České hokejové hry po letech zase dostaly do Pardubic?
Určitě, protože k Pardubicím hokej neodmyslitelně patří, a to na jakékoli úrovni. Je to i odměna lidem, kteří tady ten "stánek" budovali. Takovou arénu, jakou v současnosti Pardubice disponují, moc měst nemá.
Chystáte se osobně zhlédnout všechny zápasy?
Naše ano, ale ještě nevím, zda se půjdu podívat i na zápasy Rusů a Švédů s Finskem.
Na jaký výsledek podle vás česká reprezentace na hrách má?
Ta čtyřka je vyrovnaná - záleží na tom, jak to komu sedne a jak se na úvod rozehraje. Naši kluci to můžou vyhrát. Sledoval jsem je na tréninku, hráli s chutí, to je bez diskuse. Jenže to potom platilo i o Finech. Každopádně máme na turnaji opravdu silné mužstvo.
Vladimír MartinecJeden z nejlepších útočníků českého hokeje za celou jeho historii. Narodil se 22. prosince 1949 v Lomnici nad Popelkou, ale jeho kariéra je nerozlučně spjatá s Pardubicemi. V jejich dresu působil v letech 1967-81 a v roce 1973 s nimi vybojoval jejich první titul vůbec. Dlouhá léta patřil k oporám národního týmu, s nímž získal na MS těžko uvěřitelných 11 medailí (včetně tří zlatých). Řadu úspěchů sklidil též jako trenér, mj. působil jako asistent u zlatého týmu na ZOH v Naganu 1998. |
Dostavily se nostalgické vzpomínky, když jste pozoroval svého spoluhráče z mistrovského týmu z roku 1973 Josefa Palečka, nynějšího reprezentačního asistenta, trénovat na pardubickém ledě?
Ani ne, už je to hodně dávno, i když ty vzpomínky na oddílové úspěchy jsou samozřejmě příjemné.
On má v noze umělý kyčelní kloub, takže se vašich tradičních veteránských zápasů asi neúčastní, i když v Pardubicích bydlí, že?
Nechodí už dlouho, hrával jen někdy v devadesátých letech, a to se tam ještě objevil jen párkrát.
A jak vzpomínáte na Františka Musila? Ten prvně nakoukl do pardubického "áčka" v sezoně 1980-81, což byla vaše poslední před odchodem do německého Kaufbeurenu...
Těch mladých kluků se tam tehdy kolem nás zkušenějších točilo hodně, takže jsem ho moc poznat nestihl. Já šel pak do Německa, a když jsem se sem vrátil jako trenér, on už byl zase na vojně v Jihlavě. Pak ho ztratili někde cestou... (směje se) Emigroval do zámoří. Nikdy jsem ho ani potom nevedl jako kouč.
Hovoří se o tom, že jsou hry první možností hráčů z Evropy zaujmout před olympiádou v ruském Soči. Kdo ze čtveřice bývalých pardubických hokejistů Petr Čáslava, Petr Koukal, Tomáš Rolinek a Jakub Nakládal má podle vás největší šanci se tam dostat?
To mě tlačíte do vyložených spekulací. Já si nedovedu vůbec představit, kdo z celého toho aktuálního týmu by se tam mohl objevit. Je to až za pět měsíců, do té doby se toho může stát spousta. Někoho jmenovat by zkrátka nebylo dobře.
Odbočme tedy od Soči - je v reprezentaci kromě hráčů, které sám dobře znáte, někdo, koho uvidíte naživo obzvlášť rád?
Nebudu mluvit o jednotlivcích. Chci vidět kombinační hokej, s nasazením a chutí pracovat. Jsou tu ti nejlepší čeští hráči z Evropy, kteří tu být mohou, takže by to měli dokázat i na ledě. A já věřím, že se jim to povede.
