„Dvakrát v týdnu to stačí. To mi nic není, nic mě nebolí,“ říká jeden z nejrychlejších hráčů, jaké v poslední době český hokej měl. Dravec, jehož kariéru rozbila zranění.
Brzo se o jeho současné hokejové formě přesvědčí fanoušci. Čerstvě 38letý brněnský odchovanec nastoupí 25. července ve Znojmě k exhibici za účasti Jakuba Voráčka, Milana Hejduka, Jaromíra Jágra a dalších hvězd minulosti a současnosti.
Jsou to dva roky, co jste ukončil kariéru. Jak se máte, Martine?
Dobře, nemůžu si stěžovat! Všechno v pohodě. Žijeme s rodinou na Floridě, starší dcera Terezka tam začala chodit do první třídy. Hraju tenis, golf a věnuju se samozřejmě rodině. Na víc už nezbývá čas. Co se sportu týče, jsem teď hlavně amatérským hráčem golfu a tenisu.
Jde vám golf?
Vždycky jsem říkal, že ho nikdy hrát nebudu, že to je pitomá hra a nebaví mě. Většina týmů v NHL má před začátkem kempů sponzorské golfové turnaje a musím říct, že ty dny jsem moc rád neměl. Bylo to dlouhé, nebavilo mě to. Pak jsem si k tomu na Floridě stoupl a poslední čtyři roky golf hraju. Snažím se zlepšovat. Je mi jasné, že to bude běh na dlouhou trať.
Exhibice ve ZnojměČeká se na Jágrovu pozvánku, dorazí i Pastrňák Při akci Znojmo žije hokejem ve čtvrtek 25. července budou hráči rozděleni do čtyř týmů - Znojmo 1998/99 (pamětníci postupu do extraligy), Výběr osobností, Orli Znojmo a All Stars České republiky. Mezi ohlášenými hvězdami jsou brankáři Ondřej Pavelec a Petr Mrázek nebo útočníci Jiří Tlustý, David Pastrňák, Jaromír Jágr, Aleš Hemský, Petr Průcha, Jan Čaloun, Milan Hejduk, Roman a Martin Eratovi, Michael Frolík, Martin Havlát a řada dalších hokejistů, včetně ex-znojemské letky Marek Uram - Peter Pucher. V nejbližších dnech čekají pořadatelé osobní pozvánku fanouškům z úst Jaromíra Jágra. |
Člověku udělá dobře, když se míč pěkně nese vzduchem, že?
Když se povede nějaká rána, aspoň jedna, je to radost. To se vám chce přijít znovu.
Abychom nezamluvili hokej. Věnujete se mu?
Zrovna v pátek jsem na ledě byl. Během léta chodím v Brně s dobrou skupinou dvakrát týdně hrát, zabruslit si. Během zimy na Floridě nehraju hokej vůbec, akorát jsem byl před mistrovstvím světa s Froldou (Michael Frolík) trénovat. Přihrával jsem mu puky, než odletěl na šampionát. Stejně tak na začátku roku během přestávky pro All Star Game v NHL. To jsem šel taky s Froldou. Měli pauzu a ještě ke všemu volný týden, tzn. asi desetidenní přestávku, tak chtěl zůstat v tempu. Šel jsem s ním, aby tam nestál sám.
Máte jako hokejový penzista plný diář?
Tak je tam tenis, pak golf, to už pak moc času nezůstane. Abych to upřesnil, mojí náhradou hokeje je tenis. To je pecka. Dvakrát týdně si chodíme zahrát s Tomášem Vokounem. Golf je hra, tenis je sport se vším všudy.
Hrál jste hokejový zápas od své předloňské rozlučky?
Ne, nehrál. Pokud nechcete počítat ten páteční s klukama v Brně. Exhibici ani oficiální utkání na kontě od té doby nemám.
Co vás zlákalo na exhibici do Znojma?
Hrál jsem za ně v roce 2004, když byla v NHL výluka, bylo to kolem deseti zápasů. (Přesně jich bylo 12, pozn. red.) Sejde se tam spousta kluků, se kterými jsem dřív hrál, nebo jsem hrál proti nim. Doufám, že tam budou. Už jenom to, zahrát si před fanoušky, je lákadlo. Bude to zábava pro všechny.
Co se vám vybaví, když zabrousíme do roku 2004?
Super, ale opravdu super Světový pohár. Tehdy jsme strašně špatně začali, po zápasech ve Finsku a ve Švédsku jsme za pět třetin dohromady měli skóre 0:8. Růža (trenér Vladimír Růžička) nás pak dal dohromady do lajny s Vejbou (David Výborný) a Elim (Patrik Eliáš) a my jsme odehráli skvělý turnaj. Hlavně čtvrtfinále ve Švédsku, které jsme vyhráli 6:1. Pak bohužel jsme v semifinále prohráli s Kanadou v prodloužení, i když jsme byli lepší, ale gól dali oni.
Pak Světový pohár skončil a výluka v NHL začala.
Zbytek roku se nehrálo, celé to bylo rozdrbané, jak to už během stávek bývá. Každý hrál jinde. Tahle byla dlouhá. Byla to hodně nezvyklá sezona.
Vy jste do ní naskočil ve Znojmě.
S Patrikem (Eliášem) jsme měli na začátku extraligy volno, začali jsme hrát až v 9. kole. Tehdy už tam Voky (Tomáš Vokoun) a Karel (Rachůnek) byli. Jak to popsat? Nám se dařilo individuálně, jako jednotlivci jsme body dělali, ale nevyhrávali jsme. Nešlo to, jak jsme si představovali. Dostávali jsme spoustu gólů. Nebylo to úplně ideální, ale vzpomínám na to v dobrém. Poznal jsem spoustu rozdílných věcí. Čtyři roky už jsem válel v NHL a tohle bylo rozhodně něco úplně jiného. Fanoušci byli skvělí, nadšení z možnosti vidět plno hráčů z NHL. Já to měl do Znojma kousek z Brna, dojížděl jsem.
Tehdy se vám už říkalo Mach9. Když jste letěl po ledě, bylo to, jako když po tváři jede břitva.
Jo, přesně tak. Pěkně mi to bruslilo! (směje se) Nedávno jsem viděl záběry z toho Světového poháru. To bylo dobré, jo.
Zůstal jste v kontaktu s Patrikem Eliášem, vaším hokejovým parťákem?
On má svoji rodinu a já taky svoji, navíc já žiju na Floridě. Je to jiné než dřív. Společného času je tam určitě míň.
Někteří hráči si po skončení kariéry začali doplňovat adrenalin, na který dřív nebyl čas. Patrik Eliáš trénuje, Petr Průcha jezdí na motorovém surfu. Vás nelákalo plnit si dříve zakázané sny?
Ten surf jsem zkoušel. Zrovna jsem byl na Miami, Petr tam s ním začínal. Dělají to kluci z Brna, zajímal jsem se, o co jde. Ale nějak mě to... Petr to miluje, jde mu to. Já bych na tom potřeboval stát v opačném gardu. Potřeboval bych dát levou nohu dopředu a řídit to pravou rukou. Což nejde. Jednou z nejdůležitějších věcí na tom prkně je ovládat plyn, což levou rukou nesvedu. Měl jsem velké problémy se na to postavit. (úsměv) Mám rekord asi tři vteřiny vestoje.
Nic jiného nemáte na mušce?
Připadá mi, že jak se narodily děti, jsem ve věcech adrenalinu větší posera. Dřív mně to bylo víc jedno. Nepřemýšlel jsem, jestli v autě jedu rychle, nebo ne. Teď je spousta věcí jiných. Jako adrenalin jsem si vzal golf.
Líbí se vám po letech v Brně?
Je vidět, že se na tom městě pracuje, že se modernizuje. Víc a víc věcí je opravených, otevřeno má víc lepších restaurací. My tady léto trávíme kvůli babičkám a dědečkům. Otec už je starší, do Ameriky nelítá, tak aby taky viděl vnoučata.
Martin Havlát s dcerami při svém loučení s kariérou.
Návrat do hokejového dění, třeba jako trenér, vás neláká?
Zatím jsem o tom nepřemýšlel. Nepřišla nabídka! (směje se) Asi je to ovlivněné i tím, že umím jenom holky a nemotám se kolem ledu. (Havlát má dvě dcery, pozn. red.) Kdybych měl kluka, jako třeba Martin Erat, mohlo by to být jiné. Ale mě k ledu nic netáhne, můžeme být v teple na Floridě a věnuji se holkám jinak. Hokej nebyl na pořadu dne.
Ani vás to netáhne, když se jdete sklouznout v létě?
Táhne, jasně. Samozřejmě mám nutkání vždycky, když se na ledě něco povede, to zase vzít do ruky. Něco se podaří a člověk si říká, že by to ještě šlo. Ty dva dny v týdnu mě nic nebolí, nic mě netrápí. Na tohle moje zdraví stačí.
Počítáte s tím, že po tomhle vyjádření se vám Kometa může v listopadu ozvat?
(úsměv) Já myslím, že už ne.
Zápasový dres, který vám Kometa v lednu 2017 chystala do extraligy, snad ještě máte.
Mám všechno. Ale je to pryč. Bez hokeje jsem už tři roky. Je to definitivně uzavřené.
