"Bylo to pro mě příjemné překvapení," přiznal Kucharčík svoje pocity po oznámení nominace. Reprezentační dres naposledy oblékl na Karjala Cupu v listopadu 1999, právě v Helsinkách. "Částečně i kvůli tomu jsem do finské ligy šel. Věděl jsem, že se tady dobře trénuje a hráči jdou výkonnostně nahoru. Jejich výsledky jsou ale závislé i od hry celého týmu," dodal.
Jedenatřicetiletý útočník ví, o čem mluví, protože v Ässätu Pori něco podobného nezažil. Celek v úvodních třinácti zápasech nepoznal radost z výhry, navíc byl jediným českým hráčem v týmu a v uzavřené finské komunitě, kde na něho i trenér odmítal mluvit anglicky, se neměl s kým o svoje pocity rozdělit. Tato skutečnost na něho měla nepříznivý psychický dopad.
"Nakonec jsem byl rád, když manažeři přes léto upekli výměnu do Hämeenlinny, tady je všechno mnohem pohodovější," přiznal po dnešním tréninku v Hartwall Areně. Tým je v současné době na čtvrtém místě tabulky a Kucharčíkovi s třinácti body za šest branek a sedm asistencí patří v soutěži produktivity mužstva pozice druhého cizince.
Ve druhém útoku nastupuje pravidelně se Zdeňkem Nedvědem, jinak jsou v týmu ještě další čeští hokejisté - brankář Zdeněk Šmíd, obránce Vladimír Sičák a největší hvězda Vladimír Vůjtek, vedoucí muž kanadského bodování celé ligy. "Hrajeme třikrát týdně, čas mezi tím vyplňují náročné tréninky. Trvají sice jen čtyřicet minut, ale jsou o to intenzivnější, všechno se provádí stále na sto procent. V tomhle ohledu jsou Finové opravdoví
profesionálové," uznal.
Aby uspěl, sám musel poněkud pozměnit zavedený herní styl prvního napadajícího útočníka a částečně se přizpůsobit i místní mentalitě. "Finové jsou obecně trochu pomalejší, nikam nespěchají a nehoní se jako my. Ale na ledě je tomu zcela opačně, jsou hlavně skvělí bruslaři," potvrdil bývalý hráč pražské Slavie, podle kterého však není překvapením, že se v bleskurychlé finské soutěži dokážou čeští hokejisté prosazovat.
"Trenéři od hráčů vyžadují dodržovat navyklý herní systém, ale Češi mají navíc svoji schopnost invence a kreativity. Pokud se jim daří, nechají je být. V opačném případě mají hráči problémy," naznačil potíže, s nimiž se nedávno v Espoo setkali obránce Lukáš Zíb a útočníci Filip Turek a Jiří Zelenka.
Mistra světa z Lillehammeru draftovalo před deseti lety Toronto, ale Kucharčík si NHL nezahrál. "Byl jsem na kempu i na farmě, ale zámořský hokej se mi nikdy nelíbil a asi na něj nemám ideální parametry," uvažoval téměř metr devadesát vysoký štíhlý útočník. "Vycítil jsem, že tohle nebude cesta, kterou bych chtěl jít a ani oni se mnou asi příliš spokojení nebyli."
Ve Finsku se cítí lépe. Žijí společně s přítelkyní Kamilou, sestrou reprezentačního spoluhráče Viktora Ujčíka, a společnost jim dělá labrador, který je miláčkem rodiny. Vycházky s ním v okolní přírodě patří ke Kucharčíkovu oblíbenému typu relaxace. Jinak stále žije hokejem. "Pokud by se mi podařilo probojovat se na mistrovství světa, byla by to krásná odměna za celoroční dřinu," prozradil svůj cíl.
