Když se třiadvacetiletý útočník nečekaně objevil v reprezentační nominaci, bylo to překvapivé. Vždyť ho nikdo dlouho neviděl hrát.
Ale Klepiš hned v prvním zápase v dresu Slavie po návratu ze zámoří vstřelil gól a hlavně předvedl parádní výkon. A na ten navazuje i v reprezentaci. Bilance je výmluvná: dva zápasy, dva góly, jedna asistence.
Jakube, jste asi hodně spokojený se svými výkony, že?
Určitě. Jsem rád, že se mi zatím daří, a hlavně že se daří týmu. Proti Švédsku to byl důležitý zápas, bylo to první utkání na turnaji začátek je vždycky důležitý. Sice jsme z toho ke konci udělali trošku drama, ale máme výhru.
Čím si vysvětlujete proměnu týmu oproti zápasu se Slovenskem?
Nevím, možná jsme měli v podvědomí, že se Slovenskem to byl jenom přátelák. I když se musí do každého zápasu naplno, tak proti Švédům jsme do toho šli víc. A vyšlo to.
Druhá třetina týmu vyšla skvěle. V čem byl základ úspěchu?
Beci dobře drželi lajny, vystupovali na útočníky, nedali jim žádnou šanci, dobře nám dávali puky. My jsme stříleli, chodili jsme do brány, povedly se nám nějaké dorážky.
Sám jste ale zmínil drama ve třetí třetině. Proč jste ho dopustili?
Po druhé třetině to bylo pět dva, mysleli jsme si, že je to hotové, že už se do hry nevrátí. Oni ale začali vytahovat dva útočníky dopředu. Bylo to najednou těžší. Než jsme si to srovnali, padly dva góly a rychle nás z klidu vyvedly. Na konci to bylo se štěstím.
Jakub Klepiš očima Aloise Hadamczika"Byl jsem přesvědčený, že to je hráč, který na to má, aby v reprezentaci hrál. Stejně jsem byl přesvědčený u Barinky. Já ty kluky z dvacítky znám. Je jich tam asi deset, kteří by u nás v lize byli ozdobou. Je škoda, že se tam tápou po farmách a nejdou k nám do ligy, nezískají tu zkušenosti a nejdou tam zpátky. Když jsem viděl, že Klepiš přijede, moc jsem neváhal." |
Odehrál jste další povedený zápas. Užíváte si hokej po návratu z Ameriky?
Určitě. V Americe jsem byl naštvanej, už když jsem šel na zimák. Tady se na něj těším každý den. Těším se na každý střídání.
A daří se vám. Po vaší přihrávce padla první branka. Jak jste viděl gólový moment?
Roman Červenka mi parádně sklepnul puk na červené čáře, já ho chytil. Chtěl jsem střílet, pak jsem se podíval na puk. Stál, tak jsem čekal, čekal, bek si hnul, tak jsem to na Tomáše Rolinka nahrál před branku.
Sám jste se pak prosadil v přesilovce tři vteřiny před koncem druhé třtiny. Kontroloval jste si čas?
Ne. Vůbec jsem se nedíval, nevěděl jsem, kolik času zbývá. Pak, když jsem se podíval, tak bylo jasné, že to bylo trochu štěstíčko, že se to takhle povedlo.
Byl to ale jeden z mála momentů, kdy jste místo přihrávky střílel.
No, to je můj největší problém. Každej mi říká, že moc nahrávám. Ale já si to užívám. A zatím to vychází.
S Romanem Červenkou jste si docela padli do oka, že?
Hraje se mi s ním dobře, nastupujeme spolu ve Slavii. Známe se odmalička, chvíli jsme spolu hráli i v dorostu. Vyhovím si s ním. A super to bylo i s Tomášem Rolinkem na levém křídle.
Mrzí vás, že Rolinek s týmem neodletí do Moskvy?
Určitě to trošku škoda je. Ale je tady strašně moc dobrých hráčů. Třeba ti, co dneska nehráli. Místo za Tomáše zaplní a bude to v pořádku.
V Moskvě si oproti Sazka Areně zahrajete na širším kluzišti. Na to nejste z Ameriky zvyklý. Nebude to pro vás příliš velká změna?
Je pravda, že na velkých kluzištích, jako třeba na Spartě, jsem po návratu ještě nehrál. Ale strach z toho nemám. Bruslení mi nedělá potíže, takže by to mělo být dobré. Naopak. Budu tam mít víc prostoru.
