„Bekhend, forhend, stáhnout zpátky na forhend. A pak nahoru. Na to už gólman málokdy dosáhne,“ popisoval. „Je to můj klenůtek. Málokdy ho dělám, protože je to docela složitý, a někdy mi to ujede.“
Proti Spartě mu vyšel skvěle. Ve své extraligové premiéře za Kladno se stal novým hrdinou fandů. Kdyby se mu něco podobného povedlo v NHL, v sestřizích nejlepších hokejových akcí by plnil televizní obrazovky po celém světě.
Jen vzpomeňte, jak na olympijských hrách v Lillehammeru 1994 rozhodl o zlatu pro Švédsko skvělým blafákem tehdy dvacetiletý Peter Forsberg – najížděl na levou stranu, těsně před gólmanem přibrzdil a hokejkou drženou pouze v jedné ruce zasunul puk ke druhé tyčce. Kanadě vstřelil jeden z nejslavnějších gólů v historii hokeje.
Od té doby se stal Forsberg vzorem. V NHL jej už několikrát napodobil finský útočník Jussi Jokinen, nebo krajan Henrik Zetterberg. Snad každý, kdo hraje hokej, se pokoušel překonat brankáře stejným způsobem. Není to nic snadného. „Ale když někdo chce, tak se fintu za tři čtyři měsíce naučí. Pak jde o to být tak drzý, že ji uděláte v zápase,“ říká bývalý útočník Robert Kysela.
|
■ Hitparáda nájezdů 2. MISTR BEKHEND. Český útočník Martin Procházka umí dokonale provést bekhendový blafák. I kdyby jej zkusil stokrát, nemusí se bát ho znovu použít. Brankář jej nechytí, ani když ho čeká. 3. TANEČNÍK DACJUK. Ruský útočník vypadá při blafáku do forhendu jako baletka. Jedna noha pokrčená, druhá nepřirozeně vytočená. Hlavní je, že brankář padá k jiné tyčce, než Dacjuk zakončuje. 4. MEZI NOHAMA. Český obránce Marek Malík předvedl v NHL zakončení, u nějž jde téměř o zdraví. Prostrčil si hokejku s pukem mezi bruslemi a vystřelil. Pro brankáře je to snad nejpotupnější gól. 5. OTOČKA. Pierre-Marc Bouchard z Minnesoty tuhle fintu odkoukal od mladšího bratra. Nebál se ani náročné koordinace. Přibrzdil si před brankářem a ještě při pohybu vpřed se s pukem otočil kolem své osy. |
On sám byl v roce 2001 drzý až neskutečně. V play-off extraligy pokořil sparťanského brankáře Petra Břízu střelou, při níž si hokejku i s pukem prostrčil mezi nohama. A trefil se nad rameno gólmana. V NHL jej nedávno napodobil český obránce Marek Malík. „Když dá takovou penaltu dvoumetrový obránce, tak už to zvládne každý,“ směje se Kysela.
U této parády si můžete i ublížit, když si při střele podrazíte nohy. Zatímco předchozí finty jsou založené na momentu překvapení, kladenský útočník Martin Procházka nebo Sparťan Petr Ton můžou dokola opakovat svůj bekhendový blafák. A stále je z něj účinná zbraň. I proto nemají důvod nic nového vymýšlet. „Umí to dokonale,“ uznává kladenský brankář Zdeněk Orct.
Inspirace: televize i bratr Přesto stále převládá snaha gólmana zaskočit novým trikem. Pilovat donekonečna stejný blafák hráče nebaví. Kde berou nápady? Forsberga inspiroval krajan Kent Nilsson, který stejný blafák předvedl na mistrovství světa v roce 1989, Roberta Kyselu jeho litvínovský předchůdce Jordan Karagavrilidis.
A třeba minnesotského Boucharda v jeho otočce mladší bratr. „Někdy se o tom chce člověk poradit s gólmany, jenže oni jsou i na trénincích hrozně ješitní, chtějí všechno chytit,“ říká Kysela. „Nikdy jsem netrénoval nájezdy nijak intenzivně. Spíš jsme je hráli o peníze.“
A podobné je to i v zámoří. Třeba tréninky St. Louis díky podobné zábavě končívají striptýzem. Veterán Doug Weight jednou přišel o helmu, chrániče i brusli.
Přesto byl šťastný, že může konečně odejít domů. Někteří jeho spoluhráči však stále odevzdávali kusy výstroje. Šlo o to, že dokud nájezd nepromění, trénink pro ně neskončí. „Je to perfektní na stmelení party,“ tvrdí útočník Dan Hinote.
A nejen to. V zápase to může přinést důležitý bod navíc.
