„Jestli mám životní formu? To si řekneme po sezoně, protože bych nerad v březnu vyprávěl, že jsem v září a říjnu měl životní formu, ale vypadli jsme v prvním kole play off. Ale doufám, že si v květnu na zahradě naliju víno a budu to moct říct.“
Teď je 30letý gólman v Praze. Kouč Miloš Říha s ním počítá jako s jedničkou pro nadcházející turnaj Euro Hockey Tour.
Ta série zní pohádkově, že?
Těžko se k tomu hledají slova, protože si nepamatuji tým, který by takovou sérii měl. Nejdůležitější je, že nás pořád baví vyhrávat. Jsou chvíle, kdy vyhrajete pět šest zápasů a další výhra ani tolik netěší. My jich udělali patnáct a těšili se na tu šestnáctou. Je to dané tím, že nevyhráváme 5:1, 6:1, ale většinou je to boj do poslední minuty. Tím spíš si toho vážíme.
V Jekatěrinburgu jste pátou sezonu. Co stojí za proměnou kdysi provinčního klubu?
Když jsem tam přišel, byl to suverénně nejhorší klub. Byli poslední, nejchudší klub v KHL, ale my i s tím rozpočtem udělali dvakrát po sobě play off, což tam zájem o hokej pozvedlo. Dva roky zpátky přišel nový bohatý sponzor. Už loni tu byli výborní hráči, měli jsme slušné výsledky, ale chyběli hráči, kteří jsou rozdíloví. V 1. kole play off jsme prohráli s Magnitkou a v celé šestizápasové sérii nedali gól v přesilovce. Letos jsme podepsali jiné cizince a jsou to přesně ti kluci, že když hrajeme 0:0, tak dají v přesilovce gól.
Krotí trenér euforii?
Je rozumný, což je teď hrozně důležité. Umí udržet pozitivní náladu, ale nenechá nás zpychnout a nosit nosánky nahoru. Však 22 zápasů z 26 byly do poslední minuty, několikrát 1:0 a 2:1, takže nemáme právo si myslet, že jsme nejlepší. Máme ale díky pokoře nejlepší výsledky. Tu se snažíme každý den udržet, aby nám někam neutekla.
I vy jste se změnil?
Za poslední dva roky hodně. Změnil jsem trénink a snažím se v bráně víc přemýšlet. Co nejlépe vyhodnocovat situace, kdy je nejlepší z branky vyjet a kdy zůstat. Být komplexní, co nejlépe číst hru. Poslední výsledky ukazují, že to byla správná volba.
Teď to budete chtít po letech ukázat v reprezentaci.
Mám obrovskou chuť. Kdybych ji neměl, tak jsem se trenérům omluvil, nejezdil sem a raději si užil tři dny volna s rodinou. I manželka si přála, abych jel, takže chci ukázat, že pořád chytat umím a věřím, že to ukážu i vám. V hokejové sezoně je spousta dnů, kdy se vám do práce nechce. A od doby, kdy podepíšete první smlouvu a musíte krmit rodinu, to práce je. Ale když máte takové výsledky, pracujete s úsměvem a věřím, že se to projeví i tady.
Zároveň ve čtvrtek odstartuje nová éra - nové dresy, kouč. Co od trenéra Říhy čekáte?
Já od něj nemám očekávání, můj hlavní cíl je udržet si to, na čem teď pracuji. Ale pana Říhu jsem zatím znal jako protivníka z KHL. A vybavuji si, jak začal od půlky zápasu přestupovat ze střídačky dopředu, otevíral hráčům dvířka, aby byl blízko rozhodčím.
Brankář Jakub Kovář z Jekatěrinburgu čelí šanci Pjotra Chochrjakova z Ufy.
Zatímco vy zažíváte v Rusku skvělé časy, váš bratr Jan je na tom opačně. Islanders, kde si chtěl splnit sen o NHL, mu nedali vůbec šanci a on bojuje na farmě v Bostonu.
Nemyslím si, že prožívá horší časy. Něco už dokázal. Ví, v jaké situaci je, a ví dobře, co pro něj bude nejlepší. Nezbývá mu než počkat a uvidíme, jak se to vyvrbí (Boston by se měl brzy rozhodnout, zda mu dá šanci), jestli tam rok zůstane, nebo se budeme potkávat v Evropě.
Prožíváte to hodně?
Prožíváme to spolu. Sleduje mé výkony, já sleduji jeho. I když máme časovou propast, že se většinou střídáme v posteli - jdu spát a on vstává, - tak každý den řešíme, co se děje na druhých koncích světa.
