Dokonale oblečený ve značkovém zboží vyčníval z reprezentačního kolektivu. Zejména však do klíčové role nepasoval výbušnou povahou. Při zápasech se rozptyloval, s vytřeštěnýma očima a rozpřaženými pažemi protestoval, čímž leckdy sudího popudil proti Česku. Ve druhém dílu napínavé baráže se nedařilo pokořit Belgii - a Nedvěd se nechal vyloučit. Zbytečně fauloval a opakovaně osočoval rozhodčího.
"Kapitán se musí ovládat," tvrdí Vladimír Růžička, hokejová legenda, jež zvládla kapitánský úděl na olympiádě v Naganu. "Člověk musí snést velký tlak a přijmout i porážku."
Hokejový živel Jágr se nevybíjí na rozhodčích. Umí s nimi promluvit klidně, oni ho uznávají. V krizi se obrací spíš do svého nitra. Tady se skrývá jeho potíž.
Nedaří-li se mu, propadá občas skepsi. V klubu NHL je zvyklý na výsadní postavení, ale v reprezentaci se musí přizpůsobit.
"Pořád na Jardovi někdo něco vidí, ale jemu jde taky jen o jedno," tvrdí Růžička. "Aby to dobře dopadlo. V Salt Lake to zvládne.
Vždyť i v Naganu se podřídil." Nedvěd je výborný fotbalista špičkového Juventusu. Ovšem Jágr se nachází ještě o patro výš. Ve své profesi je možná nejlepší.
Ani on si ovšem nesmí dovolit manýry primadon. Mohl by narušit křehkou soudržnost kolektivu.
V Naganu náhle zmizel ze střídačky, neboť si potřeboval přebrousit brusle. Na tom není nic zlého. Jenže nedal vědět kouči Hlinkovi, který po něm marně pátral, když ho chtěl poslat na led.
Od správného kapitána se žádá schopnost promluvit v kabině i pro veřejnost. Fotbalový dříč Nedvěd sice kdysi dočasně bojkotoval novináře, naposledy oznámil mlčení mužstva před zápasy s Belgií, jinak ovšem s reportéry vychází dobře.
Rovněž Jágr občas uvízl ve sporech s médii. Jako partner pro rozhovory je však obvykle nedostižný. Třeba centra Jiřího Dopitu by neustálé žádosti o interview v Salt Lake City obtěžovaly. Především by mu scházela angličtina. Jágr je na pravidelný zájem zvyklý a jazykově vybavený.
Co se týče komunikace uvnitř mužstva, Nedvěd působí jako "italský" herec. Hecíř, co silnými slovy zkouší burcovat ostatní. Takový styl však pokaždé nezabírá.
Jágr na proslovy není. Raději jde příkladem. Jakmile mužstvo uvidí celebritu s číslem 68 bojovat u mantinelu a poctivě se vracet, nikdo své úkoly nezanedbá.
Jenže za dvanáct dní olympijského turnaje jistě vznikne konfliktní situace. Pak asi bude na Jágrovi, aby promluvil. "Musíte být v kontaktu s každým hráčem, stmelit kolektiv. Kapitánem není ten, co nic nedělá," míní Růžička.
"Jágr udělal ve světovém měřítku českému hokeji největší jméno," prohlásil Ivan Hlinka, nyní generální manažer hokejové reprezentace. "Věřím, že bude dobrým kapitánem."
|
Nejvýznamnější kapitáni zlaté hokejové generace |
| Robert Reichel Ve čtyřiadvaceti byl kapitánem mistrů světa. K titulu z Vídně 1996 později přidal s reprezentací ještě další dva. Občas se tváří jako mrzout, ale tenhle hokejový fanatik jde pokaždé týmu příkladem. |
| Vladimír Růžička Bylo mu skoro pětatřicet, když završil návrat do národního mužstva triumfem v Naganu. Kouč Hlinka jej jmenoval kapitánem coby osobnost uznávanou mezi hráči doma i v NHL. |
| Pavel Patera Zdánlivě mlčenlivý patron, na ledě přemýšlivý technik. Ve skutečnosti vtipný chlapík a bojovník, co nenávidí porážky i v tréninku. Kapitánem byl při vítězství na šampionátu v Lillehammeru 1999. |
| Jaromír Jágr Pozici kapitána reprezentace si prvně vyzkouší ve třiceti letech na olympiádě v Salt Lake City. Je uznávaný jako možná nejlepší hráč na světě. V kolektivu ovšem nesmí dát svou výjimečnost nevhodně najevo. |
