Spousta mladíků se s podobnou situací buď smíří, nebo to dokonce vzdá a jde s výkonností dolů. Červenka udělal opak. Snil o NHL a olympiádě. Zabral. A teď jako by se ocitl v říši za zrcadlem, v říši divů.
Táhne Slavii, jasně vede ligové bodování a atakuje historický rekord. V neděli zazářil v první lajně reprezentace na moskevském Channel One Cupu vedle Jágra. Má takřka jistou nominaci na olympiádu ve Vancouveru, kde se může utkat s Ovečkinem, Crosbym, Gáboríkem nebo Selännem. A v příští sezoně pravděpodobně zamíří do NHL.
"Před třemi lety mě ani nenapadlo, že se všechno takhle rozjede. Ale dal jsem v poslední době hokeji hodně. A vrací se mi to," řekl v Moskvě. "Mám osobního trenéra. Snažím se makat, co to jde. Na ledě i v posilovně. Zvyknul jsem si na to, věřím, že je to správná cesta."
Českému hokeji hrozí doba temna a Červenkův příběh ukazuje, jak se jí vyhnout. Cílevědomostí a dřinou.
Cílem je NHL
Na profesionála není moc vysoký ani mohutný. Štíhlou postavu mu však nekazí snad ani gram nadbytečného tuku. Tím vším a ještě drzým herním stylem, klukovským výrazem v obličeji i tišší povahou připomíná Kanaďana Crosbyho. Taky víc přihrává, než střílí, hbitě bruslí, je šikovný na buly.
Česko - Švédsko: souboj Romana Červenky (vpravo) s Andreasem Falkem.
"Crosby s Malkinem jsou nejlepší hráči na světě," říká. "Jsou komplexnější než Ovečkin." Byť se Crosbymu nejspíš nikdy nevyrovná, stal se jeho evropskou verzí. O víkendu si o něm na tribuně v Moskvě obdivně povídali fanoušci, novináři, agenti i scouti.
Kluby KHL by po něm skočily hned, nasypaly by mu tolik dolarů, že by se mu nevešly ani do hokejové brašny. Jenže on hodlá do jara zůstat ve Slavii a vyhlíží nabídky z NHL. "Jako kluk jsem sbíral kartičky, pečlivě jsem si je ukládal do alba. Vzhlížel jsem k NHL, nejlepší soutěži na světě, a chtěl bych si v ní jednou zahrát."
Mezi cenné kusy jistě patřily karty s fotkou Jágra, hvězdy Pittsburghu. Přilepený k obrazovce ho Červenka ve dvanácti sledoval i při olympiádě v Naganu, kde Jágr hrál v útoku s Růžičkou a Strakou. "Kvůli čtvrtfinále s Amerikou jsem přišel pozdě na vyučování," vzpomíná Červenka.
"Ale průšvih z toho nebyl, chodil jsem ve Vršovicích na sportovní školu a na další zápasy jsme se stejně dívali ve třídě."
Spí jako Jágr
O 12 let později je Růžička u reprezentace trenérem a vedle Jágra ve Vancouveru možná postaví Červenku. Předevčírem se mu v Moskvě zamlouvalo, jak si tihle dva s veteránem Čajánkem vyhověli. Červenka nasbíral dva body (1+1) a žasl: "Co víc si můžu přát?"
O Jágrovi mluví jen s obdivem: "Od něj se můžu něco naučit každou minutu." A za šanci děkuje Růžičkovi: "Vláďa mi věří, dává mi hodně času na ledě. Ve Slavii ke mně loni dal Jardu Bednáře a začalo se mi dařit."
V tělocvičně piluje sílu, švih, obratnost, pomáhají mu i lekce kickboxu. Přesto není asketa. "Třeba v jídle se hlídám jen před zápasem. Guláši nebo svíčkové se nevyhýbám."
Nevěnuje se ani psychické přípravě, jako třeba montrealský centr Plekanec. "Stačí, když si člověk věří."
Vzhůru ho podobně jako Jágra nese hlavně fyzická dřina. A ještě jedno mají společné. Spánek. Jágr si už jako kluk mezi zápasy na turnajích zdřímnul na lavici v kabině, aby nabral sílu. Červenka dělá totéž: "Snažím se spát co nejvíc. Hlavně před utkáním, ale i po něm. Spánek je nejlepší regenerace."
Vždycky chtěl prorazit. O čem se mu dřív ani nezdálo, je teď realita. Jeho recept na úspěch není složitý: nepřestat snít, hodně spát a makat.
