Co od toho čekáte?
To teprve uvidíme. Doufám, že podám dobrý výkon a pomůžu týmu.
Jste z toho nervózní?
Já moc nervózní nebývám, ale teď trošku jsem. Ono to k tomu asi patří. Myslím, že to ze mě rychle opadne a bude to dobrý.
Berete pozvánku jako satisfakci? Váš otec ještě před nominací řekl, že vaše výkony zavřely pusu některým kritikům, kteří říkali, že jste protežovaný hráč.
Já jsem to takhle nikdy moc neřešil. Mně to je jedno, já si jedu svojí. Koukám na sebe, ne na lidi okolo, to mě moc nezajímá. Nějak jsem nepřemýšlel nad tím, jestli to beru jako satisfakci. Jsem rád, že se mi podařilo splnit můj sen a nekoukám, jestli se to někomu líbí, nebo nelíbí. Mě to nějak nerozhazuje.
Vladimír Růžička přichází 6. února na sraz české hokejové reprezentace před Švédskými hrami v Göteborgu.
Dostat se do reprezentace byl váš sen?
Jo, určitě. Reprezentovat svou zem je nejvíc.
Pochválil vás táta?
Popřál mi, ať se mi daří a ať makám. Ale to mi říkali celkově všichni trenéři a lidi, co se pohybujou v Chomutově.
V národním týmu jste z Chomutova čtyři. Čekal jste to?
Je to příjemné a určitě to můžeme brát jako dobrý ukazatel, že se v Chomutově teď dělá hokej dobře. Jsem rád i za majitele, kteří tam do něj dávají peníze a snaží se, aby to tam fungovalo. I kvůli nim je to důležité.
Jste sám zvědavý na rychlost hokeje a jaký to bude rozdíl?
Samozřejmě, to bude úplně něco jiného než extraliga. Ale já se na to těším.
Co říct k vaší fazóně?
Já nevím. Přijde mi, že hraju plus mínus pořád podobně, akorát mi to tam teď víc padá. Soustředím se hlavně na sebe, snažím si sezonu užít. Věkem jsem se změnil a beru jinak nejenom hokej, ale život celkově. S větším nadhledem. Ono se hlavně daří týmu, proto se daří i mně. Zásluhu na tom i spoluhráči, se kterými hraju.
Berete i víc s nadhledem srovnávání s vaším tátou?
Když jsem byl mladší, někdy kolem šestnácti, sedmnácti mě to možná trochu štvalo, když to pořád někdo zmiňoval. Byl jsem mladý a neoťukaný. Já se ale nikdy nechtěl s tátou srovnávat a ani nikdy nebudu. On toho v hokeji dokázal hrozně moc a mně celkem brzy došlo, že jenom vyrovnat se mu by byl zázrak.
