Pod Kobranovem, který v pondělí ve věku 88 let ve Švýcarsku zemřel, odehrál v letech 1965 až 1968 všechny tři sezony. Zlín byl začínajícím ligovým týmem a pro Kobranova ideálním místem na rozjezd trenérské kariéry.
„Zrovna přestal v Pardubicích hrát a chtěl dělat trenéra. Jenže tam byla silná sestava. Ve Zlíně se pořád měnili trenéři, takže klub hledal někoho nového,“ líčí Kožela, jak se bývalý slavný hráč ocitl na východě Moravy. Byť mu bylo tehdy jenom 37 let, okamžitě si v kabině získal respekt. „Vzhlíželi jsme k jeho hokejové dráze, věděli jsme, čím si prošel. Spoustu věcí jsme o něm měli načtené.“
K letům strávených v komunistickém žaláři se Kobranov málokdy vracel, Kožela si ale smutnou historii vyslechl přímo od něho. „Letěli jsme do Irkutska a vyprávěl mi o uranových dolech, o Státní bezpečnosti, která hráče poštvala jednoho proti druhému. O nejistotě, protože nevěděli, kdo je udal,“ prozrazuje Kožela.
Kobranov zlínský tým pozvedl. Šesté místo z roku 1968 bylo pro provinční oddíl na dlouhou dobu nejlepším výsledkem v elitní československé soutěži. „Hodnotím ho jako jednoho z nejlepších trenérů, který ve Zlíně byl. Chytrý, kreativní, tolerantní. Uměl promlouvat s mužstvem, spousta hráčů k němu chodila na návštěvy na Padělky,“ líčí Kožela.
Kobranova si vybavuje také jako kouče, který sledoval moderní hokejové trendy. Což v tehdejší době znamenalo třífázové tréninky. Ve Zlíně je aplikoval tři roky, ještě před ruskou okupací odešel do Curychu. „Bylo jasné, že už se nevrátí. Neměl důvěru v režim. Říkal, že už nechce, aby mu vězení zkrátilo život. Po revoluci jsme se potkávali, jezdil sem na chatu na Soláň. Občas jsme si zavolali. Ale to už je dávno.“
