"Trochu ve mně ještě zůstalo, jak se ke mně Litvínov zachoval po návratu ze zámoří. Takže bych raději šel třeba do Plzně. Je tam Martin Straka, ke kterému vzhlížím. Líbí se mi, jak to tam dělá," říkal šestadvacetiletý Petružálek po čtvrteční porážce Čechů se Švédy 1:2 v zápase Euro Hockey Tour v Chomutově.
Vaše prohlášení o tom, že byste šel raději do Plzně, asi překvapilo hodně lidí z Litvínova.
Není to proti nim nijak namířené. Jen mě mrzí, že klub s takovou tradicí nerazí cestu mladým odchovancům tolik, jak by třeba měl.
Máte s tím vlastní zkušenost?
Všechno bylo vynikající, když jsem tam hrál juniorský hokej. Ale pak mě trošku zklamalo, když jsem se vracel ze zámoří, jak se tam ke mně zachovali. Ještě to ve mně malinko je. Jen chci, aby se to nestávalo mladým hráčům, kteří jsou v Litvínově třeba teď.
Jaký byl čtvrteční zápas v Chomutově se Švédy?
Těžký. Švédové vždy hrají fyzický hokej. Byla tu super kulisa, ale led nebyl ideální. Vždy po 10. minutě rozčvachtaný, takže moc nešlo tvořit. My jsme na ně nevytvořili pořádně tlak, propadali jsme v útočné třetině. Oni měli hodně šancí tři na dva. Góly, co jsme dostali, byly po našich chybách. Prostě Švédové hráli lépe.
Vadil vám jejich fyzický hokej?
Spousta českých kluků na to není zvyklá. Já z Ameriky i z Ruska ano, ale český hokej obecně tohle nepředvádí.
Jak se vám hrálo v Chomutově?
Bylo to tady příjemný, přijela za mnou i rodina. Jsem rád, že jsem viděl novou chomutovskou halu, jsem překvapený, je to tady nádherný. Byl jsem se podívat i v zákulisí, mají tady tělocvičnu, umělý led, trenažér. Je to super udělaný a doufám, že tady hokej půjde ještě víc dopředu.
A nemáte jako bývalý hráč Litvínova obavu, že mu tady vyrůstá na pár kilometrech konkurence?
Je to jedině dobře, když je konkurence. Hráči se víc donutí, lidé ve vedení klubu taky. Chomutov se snaží dostat marně do extraligy už několik let, i když má finance. Nedokážu říct, jak by to vypadalo, kdyby se mu to povedlo. Ale konkurence je prospěšná.
Sledujete dění tady na severu?
Jen tak zběžně. Co se objeví třeba v novinách. Nebo co mi řekne brácha.
Ale nějaký velký přehled o tom nemám.
V Rusku patříte k nejproduktivnějším hráčům soutěže. Věřil jste, že to bude až tak dobré?
Někdy je lepší zůstat nohama na zemi a mít to očekávání malý. Potom jste o to víc mile překvapený a těžíte z pozitivní energie.
Jak se dělá hokej v Rusku?
Je tam taky hodně mladých hráčů, ale nepracuje se tam s nimi tak dobře jako v severských zemích. V tom jsou Finsko a Švédsko napřed. My si s Petrem Vránou stěžovat nemůžeme, máme v Chabarovsku jeden z nejnižších rozpočtů v KHL, ale zázemí je tam vynikající.
A život v Rusku?
Překvapuje mě tam každý den něco. Ale spíš se tomu zasměju. Od dopravy, jak se tam jezdí. Jsou tam kaskadéři. Nebo služby. Přístup lidí k vám třeba v restauracích. Stopy komunismu jsou tam pořád znát. Lidi musíte nutit, aby dělali. Není to tam automatické jako třeba v Americe či ve Finsku. Čekáte tam na jídlo 45 - 50 minut, což se u nás nebo v severských zemích stát nemůže. Musíte tam na lidi být trochu pes.
Jak trávíte volný čas?
V Chabarovsku skoro žádný nemáme. Hodně se tam musí dbát na regeneraci, abyste byl připravený na další zápas. Mně osobně vyhovuje, když hrajeme obden. Jste v kolotoči zápasů a jedete. Pauza nám nedělá dobře. S Astanou jsme hráli po čtyřech dnech a prohráli, dva dny nato jsme zvítězili 7:1.
Jak si rozumíte s českým spoluhráčem v Rusku Petrem Vránou?
Když si s někým sednete deset hodin časovýho posunu od své vlasti natolik, že s ním můžete být 24 hodin denně a pořád máte společnou řeč, společné srandičky, tak vám to tam ten pobyt zpříjemní. A ponorka? Nebojím se jí. Máme toho hodně společného. Jen bydlení ne. Já to mám 12 minut chůze na stadion, proto jsem si vybral tento byt. Jiní kluci využívají každé ráno řidiče na cestu, já chodím pěšky, abych si pročistil mozek.
V rámci turnaje Channel One Cup vás čekají ještě zápasy s Finy a Rusy. Jak na ně?
Musíme se víc tlačit do střel. Těch šancí tam musí být hodně. Hokej už není o tom, že jedete 3 na 2 a vytvoříte si pěknou šanci. To se stane jednou z deseti. Většina gólů padá z brankoviště, z dorážek. Američani i Fini to umějí skvěle, českému hokeji tohle malinko chybí. Snažíme se někdy moc vymýšlet. Já do toho chodím přímočaře a těžím z toho i v Chabarovsku.
Budete mít větší motivaci proti Rusům, s nimiž se potkáváte v KHL?
Určitě to tam máte. Když hrajete proti hráčům, kteří byli v NHL nebo jsou v popředí bodování KHL, je motivace větší. Ale motivace v národním týmu je úplně lehká. Nevíte, kdo na vás kouká. Mohou tady být generální manažeři, bojujete o místo na mistrovství světa. Je to o prestiži.
