Přitom poprvé v kariéře má jednocestnou smlouvu. Bude mít finanční jistotu, ať už si zachytá v prvním týmu Capitals, nebo na farmě. Ale to je ještě daleko. Teď tráví čas v Havlíčkově Brodu, kde trénuje v posilovně a maká na domě.
V Česku vaši přípravu na ledě stejně jako u ostatních přerušila vládní nařízení. Jak dlouho už jste doma a čemu se během nucené pauzy věnujete?
Jsem v Čechách od vypadnutí v play off s Washingtonem. Snažil jsem se trénovat, co to šlo. Dokud jsme mohli něco dělat, připravoval jsem se s koučem Alešem Pařezem v pražské posilovně. Jakmile vláda všechno zavřela, měl jsem nachystaná cvičení na doma a snažím se je dělat, jak to jde.
A abyste byl pořád v zápřahu, tak ještě předěláváte kuchyň, že?
Babička mé přítelkyně si přála novou kuchyň, a tak jsem se snažil pomoct. Všechno je k něčemu dobré. Naučil jsem se pár nových věcí a nabral zkušenosti. Kdo ví, jak to teď bude vypadat s hokejem (usmívá se). Neriskoval bych dělat elektrikáře, ale na škrábání zdí se nedá nic zkazit. A když se natahovaly elektrické kabely, sádrovali jsme a zazdívali. S pomocí jsem to zvládl. Je to těžká doba a není moc co na práci. Jak je člověk doma, vymýšlí, co může. Můj táta provozuje firmu, tak jsem si přehazoval pneumatiky na auto. Na jejich výměně není nic složitého a alespoň něco děláte. Hledám, co můžu.
V jak úzkém kontaktu jste teď s trenéry Washingtonu?
Příliš velký není. Termíny se pořád odkládají a trochu se čeká i na to, kdo bude prezidentem. Pak by se mohl dořešit start kempů i ligy. Občas si napíšeme, abychom se domluvili, jak trénovat. Radíme se kolem tréninku, abych ze sebe v posilovně neudělal něco, co nechci. V bráně nemusíte být úplný Rambo, tam jsou potřeba především reflexy. Cvičím nohy a hlavně pro gólmana nejdůležitější partii - střed těla. Házím si s tenisáky o stěnu, abych udržoval reflexy taky doma.
Jako řada dalších krajanů z NHL jste doufal, že doma budete mít kvalitní zázemí pro trénink v posilovně i na stadionu.
To je pravda, všechno se úplně otočilo. V Americe jsme v jednu chvíli vůbec nemohli trénovat. Teď to máme v Česku, zatímco za mořem se všichni v klidu připravují. Jen vůbec netuším, kdy se tam podívám, protože situace je nejistá a odklady termínů jsou na denním pořádku. Pokud by se mělo začít a nařídili by nám karanténu, budeme muset odletět dřív, abychom si těch čtrnáct dní odbyli a mohli zase trénovat.
Přitom jste asi rád, že jste doma. V minulosti jste si stěžoval, že vám americká kuchyně nechutná. Jak se držíte s českými jídly? Najel jste na zdravý režim?
Zdravější strava je mimořádně důležitá, když nemůžete být na ledě a nemáte kde kila vypotit. Ale abych pravdu řekl, už bych nejradši odletěl do Ameriky a začal zase pracovat. To čekání je zdlouhavé a dost na hlavu.
Ve Washingtonu už vás čeká Henrik Lundqvist, nejtěžší možný soupeř.
Sledoval jsem vývoj na trhu a předpokládal jsem, že Henrika přivedou. Když ho brali, volali mi předem, abych se to nedozvěděl z novin. Je to nejlepší liga na světě, tudíž vzadu musí být jistota. Chápu to. Říkal jsem si, že Caps nechtějí naskočit do soutěže s dvěma mladými gólmany, i když já bych do toho šel hned. NHL je pro mě priorita a byl bych hrozně rád. Na kempu budu hodně makat a prostě se pokusím nahoru prorvat. Nebude to jednoduchá práce, protože je tam ještě Samsonov. Měl dobrou sezonu a má už pár zápasů NHL za sebou.
Jenže pro vás naděje na trvalejší místo v NHL svítala s koncem minulé sezony, viďte?
Otevírala se, když si mě vzali jako dvojku. Měli na výběr mezi mnou a Pheonixem Copleym. Vybrali si mě, což znamená, že ve mě cítí důvěru. Musejí se mnou mít plány, když mě vzali do týmu na play off. Vyřazovací část je totiž úplně jiná než základní.
Přitom to vypadalo, že poputujete do prvního týmu. Příchod Lundqvista vaši situaci nevyřešil.
To máte pravdu a já sám nevím, co s ním zamýšlejí. Přišel proto, aby nás učil, a mě a Samsonova budou zkoušet? Těžko říct. Ale vím, jak je na tom platový strop Washingtonu a nemyslím si, že by mohli být tři gólmani v jednom týmu. Ještě se může stát spousta věcí. Může přijít nějaký trejd a všechno bude jinak.
Lundqvist vám v tuhle chvíli bere práci. Ale byl jste svým způsobem rád, že budete v týmu s borcem, od něhož se můžete přiučit?
Je fakt, že na hvězdy už nekoukám tak, jako v prvním roce za mořem. To už mám za sebou. Beru Henrika jako normálního chlapa. Vím, že teď mezi sebou budeme bojovat, ale těším se na něj. Uvědomuju si, že dostat se nahoru bude těžké, což by bylo složité i bez něj. Ale je mu 38, v NHL má hodně odchytáno a má ohromné zkušenosti. Během kempu ho budu sledovat a dívat se, jak přistupuje k tréninku a co dělá.
Český brankář Vítek Vaněček zasahuje v přípravném utkání NHL proti Carolině.
Budete v boji o pozice u Capitals klidnější s jednocestnou smlouvou v kapse?
Jednoduché to mít nebudu, protože mě kdykoliv mohou poslat na farmu do Hershey i přes waiver list (listinu volných hráčů). Budu bojovat, udělám všechno. Nedej bože může přijít i nějaké zranění na kempu a v týmu si mě nechají.
Na kemp nedorazí dlouhodobě zraněný Michal Kempný. Je to velká ztráta?
Zranění achilovky se může přihodit kdykoliv a to je fakt nepříjemné. Nikdy nevíte, v jakých místech máte oslabené tělo. Stačí potom jeden špatný pohyb a stane se velká nepříjemnost, co vás na hodně dlouho vyřadí. Jenže Míša je silnej kluk a dostane se z toho.
Utržené stehno, teď achilovka. Beru to jako dar, říká ale Kempný |
Jste obecně náchylnější na zranění, když teď máte zcela rozhozený režim? Touto dobou byste se už jinak připravovali, a navíc hráli zápasy.
Stoprocentně. Neměli jsme se kde připravovat, a tak jsme si vymýšleli vlastní trénink. Ještě když byla pravidla covidové doby rozvolněná, chodili jsme alespoň do posilovny. Hlavně máme dlouhou pauzu, na což organismus není zvyklý. Až budeme na ledě a začnou zápasy, tělo to nemusí vzít a může se něco stát. Nechci to ani přivolávat.
Sledujete vývoj koronavirové pandemie ve Spojených státech?
Naposledy ještě před odletem do bubliny. Člověk se díval z okna hotelového pokoje ven a viděl, jak tam lidé žijí normálně. Venku nikdo roušky nenosil, ale v uzavřených prostorách ano. Momentálně nemám zdání, jak to tam probíhá. V Americe teď spíš řeší post prezidenta.
Zato v Česku se probírají výroky brankáře Dominika Hrachoviny do médií během reprezentační akce ve Finsku. Zaznamenal jste to?
Slyšel jsem to. Těžko se mi na to odpovídá. On řekl svůj názor a každý to bere jinak. Někdo má strach, někdo zase ne. Dominik nevnímá, že by covidová situace byla tak zlá. Jenže českou reprezentaci sleduje celý národ, a tak to slyší hodně lidí. Souhlasím s tím, že se za jeho slova vedení národního mužstva omluvilo, i když to pro ně byla velmi nepříjemná situace. Je správné, že se vyjádřili a nějak se k tomu postavili.
Měl by se podle vás omluvit i Hrachovina?
To je na něm. Mohl svůj názor říct jinak a lehčeji. Nikdo by mu potom nic nevyčítal.
