První polovina rozhovoru z olympijským reprezentantem vznikala ještě před tím, než se dozvěděl o tom, že má krevní sraženiny na plicích. V době, kdy Fleischmann zářil v novém dresu.
Před měsícem a půl se šestadvacetiletý hokejista po pěti letech ve Washingtonu stěhoval do Colorada. Z metropole na východním pobřeží USA do Skalistých hor. Z jednoho z nejsilnějších týmů soutěže do klubu, který bojuje o postup do play-off.
Rychle se zabydlel jak v novém městě, tak v novém týmu. Pomohl Coloradu v době, kdy se léčili zranění útočníci Hejduk, Stewart či Galiardi. S kanonýrem Milanem Hejdukem a bitkařem Davidem Kočím vytvořil v Denveru českou partu. A náramně se mu dařilo, po bídném startu do sezony se mezi krajany vyhoupl už na 5. místo v produktivitě – před Hemského nebo Krejčího, jen těsně za Eliáše.
V NHL jste se dostal mezi nejlepší Čechy. Sledujete výkony ostatních?
Když dají gól, tak to zaslechnu. Ale musím myslet na sebe, je tu na mě hodně nových věcí.
Po přestupu se vám začalo dařit. V klubu Avalanche jste musel být spokojený.
Oproti Washingtonu mi dávali na ledě hodně minut za zápas. A skvělé spoluhráče.
Jak se vám v Denveru líbí? Sluníčko, hory. Milan Hejduk tam chce bydlet i po skončení kariéry.
Washington i Colorado jsou pěkná města. Já jsem z malé Kopřivnice, takže jsem rád za všechno.
S Hejdukem jste často válel v jednom útoku. Pomohl vám i při příchodu do týmu?
Pomohl mi Milan Hejduk i David Kočí a také slovenský gólman Peter Budaj. Je to znát, že je nás tu víc Čechů. Pomáháme si navzájem, děláme vtípky v kabině. Vždycky je dobré, když je někde víc krajanů v týmu, můžeme rozebrat zápas nebo si česky pohovořit.
Jaký je hlavní rozdíl oproti angažmá ve Washingtonu?
Víc minut za zápas, to má velký vliv. Hrát v první druhé lajně a chodit na všechny přesilovky, to je skvělá věc. Ve Washingtonu to tak nebylo, tam bylo v týmu plno osobností. A ty musely pořád hrát, být na ledě. My hrajeme víc jako tým.
Rychle jste si porozuměl s Mattem Duchenem. Vyhovuje vám souhra s ním víc než s hvězdami ve Washingtonu?
Tak s Ovečkinem jsem pořádně v lajně nehrál, jen třeba se Sjominem. Duchene je mladý centr, šikovný, dravý. S ním se hraje skvěle, přijde na led a chce rozhodnout zápas.
Nemrzí vás, že jste odchodem z Washingtonu propásl venkovní zápas Winter Classic?
Byl by to pěkný zážitek, zahrát si venku. Trochu to zamrzí, ale už to neovlivním, tak už to prostě neřeším.
Mysleli si, že je to jen nachlazení
Ve čtvrtek v poledne se český reprezentant dozvěděl nepříjemnou zprávu. Že v této sezoně už si nezahraje. Na obou plicích mu našli krevní sraženiny.
Místo zápasů za Colorado bude Fleischmann muset zůstat v domácím ošetřování.
Zpráva o vašem zdravotním stavu byla trochu šokující. Ještě ve čtvrtek ráno s vámi kouč počítal do večerní sestavy.
Já se však necítím dobře už několik zápasů.
Jak vám při nich bylo?
Špatně se mi dýchalo. Asi tři utkání zpátky jsem navštívil našeho lékaře Davida Mellmana. Ten se domníval, že je to jen normální nachlazení. Takže jsem prostě hrál.
A ve čtvrtek ráno jste ještě absolvoval předzápasové rozbruslení.
Ještě jsem trénoval, jenže na ledě jsem už skutečně nemohl dýchat. Takže jsem dostal inhalátor. Požádal jsem o rentgen plic a ten odhalil sraženinu. Říká se tomu "pulmonary embolia", zkrátka krev v plicích.
Houstnutím krve trpí v Coloradu mnoho lidí proto, že je tu velká nadmořská výška. Doktoři radí pít přitom víc tekutin než obvykle. Myslíte že to mohlo hrát roli?
Vidíte, to mi nikdo neřekl. Dostal jsem jen léky na ředění krve.
Vy jste už jednou sraženinu měl, trombózu v noze. Neblesklo vám hlavou, že je v ohrožení celá vaše kariéra?
Ne, já se chci vrátit k hokeji. Stejně jako tenkrát. Doufám, že se z toho brzo dostanu a budu zase hrát.
