Jak se vám maketa poháru líbí?
Budu mít doma pěknou rekvizitu. Hezké, úsměvné. Já jsem pro každou srandu, tohle bylo peckové.
Byl stejný ten prvotní pocit, když jste jako jednička vyhrál extraligu a jako dvojka Stanley Cup?
To samé. Euforie, člověk ani neví, co se děje, jenom objímá všechny kolem sebe. Pravděpodobně pro tyhle momenty člověk dělá nějaký sport. Je to nádherný pocit.
Vrátily se vám v Litvínově vzpomínky na mistrovskou jízdu?
Když jsem viděl kluky v kabině pohromadě, vzpomněl jsem si, jak jsme slavili a šli v play off společně za jedním cílem. Vybavuje se mi všechno. V Litvínově jsem vždycky rád, nechal jsem tady kus svého srdce, zažil skvělé roky. Rád se vracím i mimo hokej. A když to šlo teď spojit s hokejem, byl jsem šťastný.
Jací jsou Hübl a Lukeš hráči?
Oba výjimeční tím, co dokázali, jak dlouho tady hráli společně. Házeli si to naslepo, dali spoustu krásných gólů, předvedli plno skvělých akcí. Jsem nadšený, že jsem mohl být u toho, když se loučili.
A oni dva z pohledu gólmana?
Franta má výbornou střelu, hrozně prudkou, věděl přesně, kam střílí. Viki je technický hráč, uměl chytře a přesně vypálit. A hlavně najít Frantu. Někdy bylo až neuvěřitelné, jaké přihrávky si strkali. Věděli o sobě, měli skvělou chemii, byli spolu dlouho v lajně. Hezky se to sečetlo a vznikla z toho spousta krásných hokejových momentů.
Přečetl jste je na tréninku?
Když jste déle pohromadě, víte, kam střílí. Ale často jsme jezdili nájezdy, to bylo hodně těžké u obou. Měli spoustu zakončení a skoro nikdy to neopakovali. Bylo to těžké pro mě, ale zároveň jsme díky tomu většinou nájezdy vyhrávali, protože jsme je měli natrénované.
Derniéra dvojčat v Litvínově: Stanley Cup z polystyrenu, dojatý Vetchý, Lukešovy slzy |
Na rozlučku s nimi přišly do Litvínova více než čtyři tisíce lidí.
Úžasné, že lidi zaplnili stadion uprostřed léta na takovou akci. Jen to podtrhuje, co ti kluci pro litvínovský hokej znamenají. I to, jak litvínovští lidé mají rádi hokej sám o sobě. Klobouk dolů. Atmosféra byla skvělá. Když slyším ty chorály a bubny, vybavuje se mi spousta hezkých vzpomínek.
Nebál jste se zranění?
Chodím na led teprve druhým týdnem, takže jsem na sebe hodně opatrný. Zvlášť v exhibici. Do zámoří se chystám začátkem září.
Pro vás je toto léto asi hodně nabité, díky triumfu ve Stanley Cupu je o vás všude zájem, že?
Já byl docela rád, že jsem pohár měl pro sebe relativně brzy. Myslel jsem, že ho dostanu třeba až ke konci léta. Takhle se to smázlo ještě během července. Přípravy byly složité, řešila se spousta věcí kolem. To je taková logistika, že si to člověk nedovede představit. Šla mi z toho hlava kolem dokola. Takže jsem byl šťastný, když pak všechny oslavy utichly, že to ze mě spadlo. A já se můžu soustředit na přípravu, na rodinu a na život.
S čím se v září vrátíte do Colorada? Brankářská jednička Kuemper je pryč, přišel Georgijev, náhradník z NY Rangers. Cítíte větší šanci stát se jedničkou?
Myslím, že jo, je to teď pro mě víc otevřené. Ale samozřejmě bude nejvíc záležet na mně a mých výkonech. Dělám všechno, abych byl co nejlíp připravený, a uvidí se. Člověk nemůže slavit donekonečna, už vyhlížím další sezonu.
 |
Může vaše Colorado obhájit Stanley Cup?
Myslím si, že na papíře je tým pořád jeden z nejlepších. Záleží jen na nás, jak budeme hrát. Na druhou stranu výborných týmů je spousta a všech 32 bude chtít vyhrát Stanley Cup. Je to otevřené.
Jaké to je trénovat s hvězdami, jako jsou Makar či MacKinnon?
Určitě je lepší hrát s nimi než proti nim. A když je člověk má na tréninku každý den proti sobě, tak z toho něco pochytí. Aby ne, když jsou to nejlepší hráči na planetě.
Jak se teď připravujete na nadcházející sezonu?
Trénuju v Plzni, momentálně jen s trenérem gólmanů Kubou Mikem, řešíme zatím spíš detaily. Začínám, pomalu se do toho dostávám. Později se připojím ke skupině, která tam je každý rok: Kubalíkové, Kuba Lev, Tomáš Pitule, můj švára, plzeňští kluci, co hrají v Německu a různě kolem. Většinou spolu trénujeme.
