Tak dlouhá pauza představuje pro každého sportovce obrovský zásah. Zvlášť pokud jde o talentovaného hráče, který se stále rozvíjí a má za sebou nejúspěšnější období v kariéře.
„Tím spíš mě to mrzelo. Šel jsem za nějakým cílem, chtěl jsem si splnit svůj sen. Ještě to ani nezačalo a už přišla taková komplikace,“ vzpomíná hráč týmu Rochester Americans z farmářské AHL na těžké momenty.
Zranění jste si přivodil krátce před nováčkovským kempem v Buffalu. Jak k němu došlo?
Při běžné situaci na tréninku mě píchlo pod kolenem. Dal jsem si několik dní pauzu, pak jsem se chtěl vrátit, ale pořád jsem se necítil úplně stoprocentně. Myslel jsem si, že mám třeba jen natažené vazy.
Ale verdikt lékařů zněl úplně jinak.
Magnetická rezonance odhalila, že jsem si utrhl celý křížový vaz, navíc mi na obou stranách praskl meniskus. Zjistil jsem to až po dvou týdnech, normálně jsem s tím posiloval a chodil na led.
Prosím?
Pořád to bolelo, ale bral jsem to jako prkotinu. Všichni byli v šoku, že jsem s tím dokázal bez problému trénovat. Když jsem posiloval dolní končetiny, tahal jsem to přes svaly, ne přes koleno. Doktoři říkali, že jsem mohl dopadnout ještě hůř.
Asi to pro vás byla velká rána, že?
Vůbec jsem to nečekal. Myslel jsem si, že mi doktoři řeknou, že mám koleno jen lehce pochroumané a za pár týdnů budu zpět. Místo toho jsem se dozvěděl, že mě čeká těžká operace a minimálně půlroční pauza.
Jak těžké pro vás bylo období bezprostředně po operaci?
První dva měsíce byly naprosto šílené. Nikam jsem pořádně nemohl, trávil jsem čas jen na pokoji a na zimáku. Jen jsem rehabilitoval a všude chodil o berlích. Ale operace byla nutná, jinak to řešit nešlo.
Sen o NHL se odkládá. Rouska čeká po operaci kolene půlroční přestávka |
Jak probíhala rehabilitace?
Zhruba po dvou měsících jsem začal nohu lehce zatěžovat. Do té doby jsem ji zkoušel jen lehce ohýbat. Bylo to hrozné. Seděl jsem na kole a sotva jsem dokázal šlápnout.
Na led jste se vrátil na začátku února. Nebál jste se nejdřív kvůli kolenu?
Ze začátku ano. Snažil jsem se jen sklouznout po ledě a zjistit, jestli všechno drží. Trochu jsem se strachoval i před prvním normálním tréninkem, kdy do mě kluci šli už naplno.
A teď už je všechno v pořádku?
Ano, během tréninků ani při zápase to nijak zásadně nevnímám. Koleno drží tak, jaká má. Nic mě netrápí. Zdravotně jsem naprosto v pohodě, což je pro mě nejdůležitější.
Musíte pořád operovanou nohu nějak posilovat?
Ano. Před každým zápasem a po něm dělám speciální posilovací cviky a rehabilituji. Snažím se koleno co nejvíce zpevnit.
Pauzu jste strávil v zámoří. Zpět do Čech se vám nechtělo?
Mluvili jsme o tom, ale rozhodl jsem se zůstat. Patnáctihodinová cesta letadlem s berlemi a špatným kolenem mě moc nelákala. Aspoň mě tu měli pod dohledem. Buffalo za mě vyřídilo potřebné věci k operaci. Všechno připravili, vyplnili formuláře. Postarali se o mě skvěle.
Zůstal jste i kvůli tomu, abyste se co nejlépe sžil s novým prostředím?
Přesně tak. Chtěl jsem si zlepšit angličtinu, se vším se pořádně seznámit a skamarádit se se spoluhráči. Přijali mě naprosto v pohodě, trávíme spolu hodně času i mimo led.
Čím se zabavujete?
Pořád se snažíme něco vymýšlet. Máme playstation, hodně hrajeme videohry. Občas i online s kamarády z Česka. Hodně mi pomohlo, že je tu se mnou Matěj Pekař. Bydlíme spolu, máme to dvě minuty pěšky na stadion. Navzájem si vyhovíme, je to super.
Měl jste během volna možnost i cestovat? Zajel jste si na NHL?
Byl jsem se podívat na zápase v Buffalu. O Vánocích jsme měli čtyři dny volna, tak jsme vyrazili do New Yorku. Šli jsme na hokej, na basketbal. Snažili jsme se navštívit všechna známá místa.
Žhavý kandidát na NHL. Rousek přerůstá extraligu, už letos vyhlíží posun |
Vánoční New York musel být docela hektický, ne?
(směje se) Bylo to šílené. Strašně moc lidí, museli jsme se mezi nimi pořád proplétat. Ale byl to skvělý zážitek.
Zpět k hokeji. Do akce jste se vrátil v polovině března. Máte za sebou patnáct zápasů, posbíral jste dvě asistence. Jak se zatím cítíte?
Vždycky to může být lepší. Naskočil jsem do rozjetého vlaku, kluci už měli za sebou šedesát zápasů. Snažím se všemu přizpůsobit a co nejrychleji se vrátit zpět do formy. Ale pořád si zvykám. Nový tým, trochu jiný styl hokeje.
Říká se, že v AHL hraje každý hlavně na sebe, aby se ukázal a dostal pozvánku do NHL. Vnímáte to tak i vy?
Něco na tom bude. Hraje se tu hodně přímočaře a ofenzivně. Hodně osobních soubojů, všichni se tlačí do branky. Pořád se s tím trochu sžívám, z Česka jsem na to nebyl zvyklý.
Boys are buzzin’ for Lukas Rousek!
He makes his @TheAHL debut tonight. https://t.co/JFvCa2Bnwb
Dával jste si po dlouhé pauze nějaké osobní cíle? Byl jste nervózní?
Spíš jsem se těšil, že se vrátím k hokeji. Že můžu konečně dělat něco, co od malička miluju. Hlavně jsem doufal, že mě koleno nebude nějak limitovat. Jsem zpět a nic mě netrápí. To je hlavní.
Jaké jsou vaše další plány? Smlouvu máte ještě na rok.
Chci podávat co nejlepší výkony a hlavně se pořádně připravit na příští sezonu. Vlétnout do toho od začátku. NHL šla teď trochu stranou. Chci hrát co nejvíce a pořád se posouvat. Když přijde šance, budu rád. Ale pokud ne, nic se neděje.
NHL tedy úplně neřešíte, ale předpokládám, že zápasy Buffala sledujete. Sabres pojedenácté v řadě nepostoupili do play off, ale tentokrát si mohou odnést i hodně pozitiv.
Mají za sebou jednu z nejlepších sezon za poslední roky. Celý tým si začíná sedat, lajny se dávají dohromady. Navíc hrají dobrý hokej, je tam spousta mladých kluků. Další talenty máme na farmě, třeba Jacka Quinna nebo Johna-Jasona Peterku. Je na čem stavět, do budoucna by to mohlo být velice zajímavé. A kdo ví, třeba se o play off poperou už příští rok.
A co říkáte výkonům Sparty, která může ukončit patnáctileté čekání na titul?
Klukům to hrozně přeju. A věřím jim! Když mám čas, jsem s nimi v kontaktu a sleduji zápasy. První finále proti Třinci jsem kvůli tréninku nestihl, ale druhé už ano. Zvládli to skvěle, strašně důležitá výhra. Šance na titul se zase o trochu zvýšily.
