Poslední dva týdny trávil na ledě s prvoligovými hokejisty Olomouce. Na sobě měl modrý tréninkový dres české reprezentace a opatrně zkoušel, co operované zápěstí vydrží. Čtyřiadvacetiletý útočník Bostonu David Krejčí se letos potřebuje na zdraví spolehnout.
Má velké plány.
"Chci se zařadit mezi nejlepší hokejisty soutěže," říká odhodlaně před dnešním odletem do zámoří a skromnost jde při tom stranou. Vystrnadilo ji velké odhodlání, jak se ostatně sami přesvědčíte v rozhovoru pro MF DNES.
Zápěstí už máte zcela v pořádku?
Ne, ještě ne. Je o hodně lepší, už mohu driblovat s pukem a střílet na takových osmdesát devadesát procent. Počítám, že za tři týdny budu stoprocentní.
Ještě cítíte bolest?
Ano, zápěstí je trošku oslabené, nejde pořádně napnout. Nějaká bolest tam pořád je, kosti se ještě zotavují. V Bostonu se mi na to znovu podívají.
Musel jste si na trénincích s prvoligovými hokejisty Olomouce dávat pozor, abyste nešel do kontaktu?
Mezi tréninky tady a v Bostonu není takový velký rozdíl. Blíží se začátek sezony a já nechci na tréninku vyhledávat nějaké souboje. Byla to pro mě výborná příprava.
V NHL stoupl počet zákeřných zákroků, ale hit Richardse, při němž jste se zranil, byl čistý. Souhlasíte?
Jo, špatně jsem tam nechal ruku a to se zkrátka stane. Takových bodyčků jsem dostal milion a nic se mi nepřihodilo. V NHL se hraje do těla, ale je tam respekt, střety nejsou zezadu. Někdy se ale i nějaký takový divný hráč najde. To už k tomu patří. Když jdete na led, musíte vědět, kdo jede proti vám a jaký je typ hráče.
Bez vás Boston v play-off zkolaboval. V semifinále Východní konference vypadl s Philadelphií, přestože jste vedli už 3:0 na zápasy a v rozhodujícím sedmém duelu jste ztratili tříbrankový náskok. Ještě vás to budí ze spaní?
Já už jsem to hodil za hlavu. Stalo se, co se stalo. Musím hledat pozitivní věci a na ty se snažit navázat. Na to negativní nechci myslet.
I v Bostonu to už hodili za hlavu?
Fanoušci o tom dlouho mluvili, ale hráči a organizace ne. Je už nová sezona a my musíme dělat všechno pro to, abychom uspěli.
V rozhovoru pro list The Boston Globe jste uvedl, že chcete patřit k nejlepším hráčům NHL a už letos být prvním centrem týmu. Nejsou to odvážná slova, když za konkurenty máte kanadského reprezentanta Patrice Bergerona a zkušeného Marca Savarda?
Já věřím, že to můžu zvládnout. Už jsem si to dokázal předminulou sezonu a v minulé sezoně jsem hrál dokonce kolem dvaceti minut za zápas. Chci na to navázat. To je jedna z těch pozitivních věcí. Když budu hrát tolik minut, znamená to, že jsem první centr. S tím jdu do sezony.
profilDavid Krejčí Útočník se šikovnýma rukama se narodil 28. dubna 1986 ve Šternberku, kde pod vedením svého otce udělal první hokejové krůčky. Měří 183 centimetrů a váží 80 kilogramů. Ve čtvrté třídě odešel do Olomouce, na Hané zůstal až do dorostu. Juniorské soutěže si mládežnický reprezentant vyzkoušel v Třinci, v Kladně a také v zámoří. V roce 2004 se dostal na draft do nejslavnější hokejové ligy světa NHL. Ve druhém kole byl první volbou Bostonu jako 63. celkově. Technický centr získal u Bruins pozici vytěžovaného lídra týmu. Na olympijských hrách ve Vancouveru si zahrál se svým idolem Jaromírem Jágrem a patřil k nejlepším Čechům na turnaji. V minulé sezoně prodělal prasečí chřipku, přesto pomohl Bostonu k postupu do semifinále Východní konference, kde si v souboji s Philadelphií poranil zápěstí. |
Jsem takový hráč, že potřebuji puk, potřebuji prostor na ledě. A když mi ho trenér dá, snažím se jej nezklamat. Zatím to vycházelo.
Zpět k vašemu neskromnému přání dostat se mezi absolutní top hráče NHL. To jste myslel spíše v delším časovém horizontu, ne?
Boston je považován za jeden z nejlepších týmů v lize, což jsme dvakrát po sobě ukázali, a když budu první centr, nejlepší útočník Bostonu, tak se zařadím i mezi nejlepší hráče soutěže. To je můj cíl. Nejdřív si dělám ambice na prvního centra v Bostonu, a když to tak bude, zbytek přijde.
Vyznáváte americkou filozofii, sebevědomí vám nechybí.
Musíte myslet na pozitivní věci a nesmíte přemýšlet, co když se stane to, nebo ono. Prostě do toho musíte jít. Když se to nepodaří tuhle sezonu, tak tu příští, a když ne příští, tak další. Ale já věřím, že to jednou přijde a budu dělat všechno pro to, aby to přišlo co nejdřív.
Očekáváte, že soupiska Bruins ještě projde obměnou?
Je to možné, ale já se teď o to nezajímám, to jde mimo mě. Jakmile přiletím do Bostonu, odstartuje kemp, uvidím lidi, co tam jsou, a začneme dělat tým. Možná se ještě něco stane. Kdo ví.
Veterán Mark Recchi si ve dvaačtyřiceti letech vysloužil smlouvu na další rok. Jak to dělá, že pořád stíhá?
Tělo už sice nevypadá tak, jak třeba před patnácti lety, ale furt dře, a to jde vidět i v utkání. Řeknete si, že ho každý musí srazit na led, jenže on má ohromnou vnitřní sílu – a to dokazuje v rozích. Ačkoliv mu je čtyřicet dva, dohrává souboje a ustojí je. Má strašně moc svalů.
Takový druhý Chris Chelios?
Asi tak. Mark je výborný kluk v kabině. To je hráč, kterého chce mít každý v týmu – na ledě, ale i mimo led. Velká osobnost. Hodně si ho váží nejen fanoušci, hráči, ale i organizace.
Spolu jste nastupovali při přesilových hrách.
Hlavně v play-off jsme je hráli spolu. I když je maličký, dobře cloní před bránou a tečuje puky. Hodně se uplatní.
Boston naopak opustil Vladimír Sobotka, který odešel do St. Louis. Vadí vám, že už nemáte v týmu žádného krajana?
S Vláďou jsme byli hodně blízcí kamarádi. Je špatné, když jediný Čech je vytrejdovaný. Ale v Bostonu jsem už nějakou dobu, takže mám hodně kamarádů na ledě i mimo něj. Ztráta to ovšem je, bude mi chybět, ale nedá se nic dělat. Třeba se ještě v týmu někdy potkáme.
V Bostonu ještě máte Slováky Zdena Cháru nebo Miroslava Šatana, který je však nechráněným volným hráčem. Nevíte, jestli zůstane?
Miro zatím není podepsaný. Nevím, jak to dopadne. Se Zdenou jsme si taky blízcí. Aspoň si můžeme pokecat česky nebo slovensky.
Vy se trejdu bát nemusíte, že?
Moje pozice v týmu je jistá, ale já nejsem spokojený se třetím centrem. Chci být ten první.
Bavil jste se o tom s trenérem nebo s generálním manažerem Peterem Chiarellim?
Oni ví, jakou chci mít pozici v týmu. Není to jednoduché, protože máte hvězdné hráče a ice time musíte nějak rozložit. Ale když zopakuji výkony z předminulé a z konce minulé sezony, tak jim nedám na výběr a na prvního centra mě budou muset hodit.
Je mezi vámi, Bergeronem a Savardem rivalita, nebo jste přátelé?
S Bergeronem jsme velcí kamarádi! A se Savardem tam samozřejmě rivalita byla, když jsem do Bostonu před třemi lety přicházel. On věděl, že v týmu jsem já a Bergeron a za pár let mu budeme šlapat na paty. Tak to možná bere. Podepsal velkou smlouvu a teď se už na to nehraje. Chce mít nějaký výsledek. Když tam bude lepší hráč než on, musí to skousnout a poprat se o flek. Záleží na mně, jestli ho z jeho pozice vystrčím. Věřím, že dřív, nebo později se to stane.
A stejně tak i v české reprezentaci byste měl převzít úlohu lídra týmu.
Do repre jsem šel s tím, že chci co nejvíc pomoct týmu. Zrovna se mi dařilo a trenér nás dával na led víc a víc. Stouplo mi sebevědomí a hrálo se mi dobře. Akorát hokej je týmový sport a za pár let se nebude nikdo ptát, kdo jak hrál, ale jaký výsledek se udělal. Za čtyři roky na olympiádě snad dopadneme líp.
Na ledě si stále více věříte, měníte se také v soukromí? Nebojí se vaše okolí, že vám může stoupnout sláva do hlavy?
Jsem pořád stejný. Doma jsem s kamarády, s rodinou a děláme věci, co děláváme vždycky. Myslím, že jsem se vůbec nezměnil.
Co děláte po sezoně – tedy, když nejste zraněný?
Chodím s bráchou a tátou na golf, s kamarády hrajeme tenis nebo florbal. Tohle léto jsem to musel kvůli zranění vynechat, ale nic se neděje, protože s kamarády jsem byl. Vymýšlíme jiné věci. Jsme hodně spolu a na tom se nic nezměnilo.
Jaký máte v golfu handicap?
Handicap nemám, protože nemůžu hrát turnaje. Ale kolem devadesáti tam někdy nastřílím.
Hodně vás golf chytil?
Jo, už když jsem hrál v juniorce v Kanadě, mě to chytlo. Od té doby se snažím hrát pravidelně. Až se zase uzdravím, tak budu pokračovat.
Boston patří mezi původní kluby NHL. Je ve městě tradice znát? Zastavují vás lidé na ulici?
Znát to je. Tam jsou všechny čtyři profesionální sporty a na všechny je vyprodáno. Říká se, že Boston je nejlepší sportovní město na světě a tak to je. Když se vám daří, či nedaří a jdete ven, tak vám to dají lidé vědět. A to je dobře, vyhecuje vás to. Stadiony jsou plné, takže motivace je velká. Poslední dva roky jsme měli hodně dobrý tým a tento rok máme ještě lepší. Chceme lidem ukázat další kola Stanley Cupu.
A nebo přímo slavný pohár?
Je brzy o tom mluvit, ale myslím, že máme tým na to, abychom se do finále Stanley Cupu podívali. Ale sezona je dlouhá.
Nový ročník začínáte v Česku. Těšíte se na zápasy v Praze?
Těším se strašně moc, ale to je ještě za měsíc a půl. Teď je moje hlavní priorita dostat zápěstí do stoprocentního stavu. Doufám, že odehraji i nějaké přípravné zápasy, abych nemusel naskočit rovnou do sezony jako minulý rok. Ale těším se moc. Bude to nepopsatelný zážitek.
Převezmete po odchodu Sobotky roli průvodce Prahou?
Jo, volný čas mít snad budeme, takže kluky někam vezmu. Projdeme se, zajdeme na večeři.
Máte nějaké místo, které jim chcete ukázat?
To ani ne. My jsme hokejisti, takže asi nebudeme chodit po památkách. Zajdeme do města, dáme si večeři a možná se podíváme po obchodech. To je tak asi všechno.
