Prohraje-li tým se žhavým favoritem na Stanley Cup, vypadne z prvního kola a nejspíš zmizí z města. Devils vedou ve vypjaté sérii 3:2, Jágr by s pochroumanými třísly za normálních okolností vynechal páté utkání za sebou. Jenže naléhavost okamžiku ho vyhnala na led. V dalších hodinách zásadně zasáhl do historie NHL. Nebylo to poprvé ani naposled.
Promiň, Wayne!
Byť není radno jakkoli odepisovat Jaromíra Jágra, jeho kariéra ve slavné zámořské soutěži je asi uzavřená. Lze ji definovat omračujícími statistikami a výčtem trofejí. Anebo několika činy a vlastnostmi, kterými číslo 68 ligu změnilo či ovlivnilo.
Chasník z Kladna se zaskvěl zejména při působení v Pittsburghu na přelomu tisíciletí. Právě on v New Yorku uťal fantastickou kariéru Waynea Gretzkého. Obecenstvo ve vyprodané Madison Square Garden vyděšeně ztichlo, když Jágr v prodloužení partie Rangers - Penguins zakvedlal pukem před brankářem Mikem Richterem a prostrčil mu ho mezi betony - 1:2.
„Diváci se chytali za hlavu a já měl hrozný pocit. Jako bych těch dvacet tisíc lidí najednou zabil. Byl to asi můj nejhorší gól v životě,“ vylíčil v knize Má léta v Pittsburghu.
Velkolepá rozlučka chlapíka zvaného The Great One v dubnu 1999 náhle skončila a Jágr se mu při potřásání rukou a v přátelském objetí omlouval: „Promiň, mrzí mě to.“
Rekordman Gretzky se usmál a při následném večírku v jednom z mrakodrapů Světového obchodního centra říkal, jak je rád, že skóroval právě Jágr. „Hrozně moc mě potěšil,“ liboval si JJ. Bylo to vskutku symbolické předání žezla pro vládce nad hokejovou říší.
České křídlo v té sezoně opět vyhrálo bodování a právě Gretzky s manželkou Janet mu v červnu na vyhlašování cen NHL předali Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče ligy.
Česká mafie a kmotr Jaromír
V Pittsburghu i New Yorku obklopili Jágra jeho krajané. Manažeři Craig Patrick a Glen Sather pochopili, že jejich tahoun potřebuje k sobě zvláštní typy hokejistů. Že hoši, kteří s ním chodí na led, nemohou nahazovat kotouč vpřed a nahánět ho divokým forčekingem. A tak při různých příležitostech přivedli do kabiny Martina Straku, Jiřího Šlégra, Roberta Langa, Jana Hrdinu, Josefa Beránka, Michala Rozsívala, Petra Průchu nebo Martina Ručinského.
Všichni to byli znamenití hráči, o čemž není sporu. Jenže díky Jágrovi přinejmenším někteří z nich dostali příležitost, která by jinak nepřišla. Vedle něj více vynikli.
Martin Straka a Jaromír Jágr v dresu New York Rangers.
„Strašně moc nám všem pomohl,“ řekl kdysi pro MF DNES útočník Martin Straka, jenž s mistrem válel za Penguins i Rangers. „Hlavně v začátcích. Už jen to, že nás podepsali, byla jeho zásluha. V klubu se ho trochu báli, měl vliv. Co chtěl, to většinou dostal.“
V Pittsburghu se často psalo o České mafii a kmotru Jaromírovi. Šatnou poletovaly vtípky v jeho rodné řeči. Mezi mantinely se puk neodpaloval, nýbrž řádně přihrával.
„Díky Džegrovi jsem se dostal ke krásným penězům,“ pravil Straka a v žertu přidal: „Půlka našeho baráku je vlastně jeho.“
Ostatně i myšlenka na najmutí prvního evropského hlavního kouče v Pittsburghu vznikla kvůli Jágrovi. Nebýt jeho umění a výsostného postavení v Penguins, manažer Patrick by patrně nikdy neoslovil Ivana Hlinku.
Simuluje jenom srab
Teskné a ponuré sbohem, jímž se Jágr tento týden rozžehnal s Calgary a celou zámořskou branží, lehce (a zřejmě pouze dočasně) zastínilo jeho jinak jiskřivé působení v NHL.
Mnohokrát jsou omleté jeho noční tréninky, k nimž na většině štací zlákal různé spoluhráče. Kdekterý floutek se při pohledu na jeho pracovní kázeň zamyslel nad svým tréninkovým nasazením.
Všechny Jágrovy štace v NHLZámořská kariéra českého hokejisty ve fotografiích  |
Méně známá je jiná skutečnost, která Jágra šlechtí. Upozornil na ni Brendan Shanahan, jenž se s ním sešel v Rangers. „Když nějaká hvězda v NHL spadne, ruka rozhodčího obyčejně vyletí nahoru. Jenže Jaromír díky své síle skoro všechno ustojí, a proto se na něj nepíská tolik faulů, kolik by se mělo. Když Jaromír nepadá, přece to neznamená, že není faulovaný,“ vysvětlil pak v rozhovoru pro MF DNES.
Více či méně oprávněně se v různých érách o Jágrovi psalo a říkalo, že je uplakánek. Přitom leckdy zůstalo utajeno, že hrál se zlomenou rukou či jinými neduhy. O pošramocených tříslech se ovšem v květnu 1999, kdy se rozhodovalo o budoucnosti Penguins, dobře vědělo.
Jágrovi pomáhala akupunktura jeho oblíbeného doktora Lee. Vyfasoval speciální pružné „podvlíkačky“. Prudkou bolest ve slabinách otupovaly tišící injekce. I díky nim se vydal do boje. Bankrotující Penguins v sezoně neplatili účty, a tak mužstvo strádalo. „Chvíli jsme neměli pití a hokejky, pak nám nedali jídlo v letadle. Čekali jsme na objednanou výstroj, protože ji ještě nikdo nezaplatil,“ líčil Straka.
Akutně hrozilo stěhování „Pens“ z města či jejich rozpuštění. Nutně potřebovali postoupit a finančně se zahojit zisky z dalších domácích utkání. „Kdybychom tenkrát nevyhráli, Sidney Crosby by dneska zářil někde v Kansas City,“ citovala Jágra stránka ESPN.com.
Proti obávaným bijcům Devils se rval jako rozzuřená saň, ač měl do ideálně formy zatraceně daleko.
V čase 57:48, kdy Penguins zřejmě zbývalo jen pár chvil k zániku, dorážkou vyrovnal na 2:2. Igloo explodovalo. Ještě teď z těch záběrů mrazí. V prodloužení Jágr z voleje praštil do Strakova pasu a překonal Martina Brodeura. „Jágr!“ zařval komentátor. A pak dvacet vteřin mlčel. Jásající publikum v aréně obstaralo dokonalou zvukovou kulisu.
Penguins sérii otočili a zachránili se. Všechny další triumfy Crosbyho a spol. by se nestaly skutečností nebýt Jágrova sportovního hrdinství.
