"S přibývajícím věkem si všeho víc vážím," přiznal Jágr.
Čeho ve své kariéře litujete?
Prožil jsem tři stadia. Když jsem byl mladý, chtěl jsem se prosadit. Nic jiného mě nezajímalo. Pak přišlo období, kdy jsem trochu zlenivěl a myslel si, že už hokej umím. A přitom to vůbec nebyla pravda. Dělal jsem kraviny.
A dnes víte, že to byla chyba?
Jsem starší, už jsem se vyřádil a uvědomuju si, že už mi moc času nezbývá. A protože hokej miluju, snažím se udělat maximum, abych ho mohl hrát na vysoké úrovni. Jenže zjišťuju, že je to pořád těžší a těžší. Dnes si říkám: Kdybys tehdy makal na sto procent, mohl jsi být třeba ještě lepší.
Přesto jste se potřetí za sebou stal nejlepším českým hokejistou. Čekal jste, že letos Zlatou hokejku opět vyhrajete?
Těžko říct. Nemyslím si, že mám za sebou nějakou oslnivou sezonu. Na druhou stranu si také nemyslím, že by ji někdo z ostatních českých hokejistů měl. Bylo to otevřené, ale věděl jsem, že určitou šanci mám.
Nakonec se rozhodovalo mezi vámi a Dominikem Haškem. Vzpomněl jste si na jeho pět let starou roztrpčenost, kdy vyhrál Stanley Cup, ale přesto skončil v anketě druhý za vámi?
Byla to určitě nepříjemná situace. Nevím, jak k tomu přesně došlo, ale mám takový dojem, že hlasování se dřív dělalo úplně jinak. Uzavřelo se už po základní části NHL. Já vyhrál nějakou individuální trofej, ale Dominik Hašek zase Stanley Cup. V play-off chytal výborně a myslel si, že měl vyhrát. Já nebyl jiného názoru. Problém byl ale v pravidlech soutěže.
Co vůbec říkáte na to, že na prvních dvou místech byli nejstarší hráči z celé desítky? Netrápí vás, že se mladí dotahují hodně pozvolna?
Určitě máme hodně talentovaných hráčů, ale každý rok není posvícení. Někteří měli sezonu rozjetou dobře, ale pak se zasekli nebo zranili. Abyste vyhráli individuální trofej, nesmíte mít výkyvy, musíte mít štěstí a být celý rok zdraví. To se nikomu nepovedlo.
Haškovi je dvaačtyřicet. Je pro vás jeho věk motivací do další práce?
Být gólman a útočník je něco jiného. V brance věk nehraje takovou roli. Pokud v sobě máte talent, tak ho neztratíte. Možná se naopak zlepšíte. Dominik má tréninkovou píli možná větší než zamlada a navíc sbírá zkušenosti. To, že se vrátil a byl nejlepší, mě vůbec nepřekvapilo. On chce být pořád nejlepší. Ale jsou hráči jako Chelios, který hraje i v pětačtyřiceti. Já si prostě nemyslím, že v tolika budu hrát v NHL. Vidím to na rok, dva, maximálně tři.
Existuje jedna konkrétní vzpomínka, podle které si uplynulou sezonu uchováte v paměti?
Podařilo se mi dát šestistý gól, překonal jsem Jarri Kurriho a stal se nejlepším evropským střelcem v NHL. Toho si hrozně moc vážím. I cesta do play-off byla zvláštní. Potřebovali jsme vyhrát sedmnáct z posledních dvaceti zápasů a nám se to podařilo. A pak jsme byli natolik rozjetí, že jsme v play-off hráli docela dobře. Bylo tam ale i pár negativních věcí.
Například?
Třeba že jsme v šestém utkání play-off s Buffalem dostali gól sedm vteřin před koncem. Dnes se dá se říct, že to byl rozhodující okamžik celé série.
Na Stanley Cup čekáte patnáct let. Co se musí v Rangers udělat, abyste ho získal?
Vyhrát Stanley Cup není žádná legrace. Doba, kdy se dal koupit, už je dávno pryč. Jakmile byly nastaveny platové stropy, mají všechna mužstva stejné podmínky. Když se vám jeden rok nedaří, vůbec to neznamená, že další nemůžete vyhrát.
Na čem tedy záleží nejvíc?
Znova se budu opakovat: na štěstí, momentální formě a zdraví klíčových hráčů. A také na šikovnosti manažerů. Když podepíšete drahého hokejistu na dlouhou dobu a jemu se nedaří, mužstvo se nevyhrabe po celou dobu jeho kontraktu. Teď je víc než kdy jindy důležitá práce trenérů. Podstatná je schopnost sestavit mužstvo, které bude dobrou partou.
Jste tedy optimista poté, co vedení Rangers nakoupilo posily?
Myslím, že jsme podepsali hráče, které jsme potřebovali. Mužstvo zůstalo skoro stejné, odešel jen Nylander a Cullen. Za ně přišli stejně dobří hráči, možná i lepší a hlavně mladší. Těžko říct, v NHL člověk nikdy neví. Je tam třicet mužstev, která bojují o stejnou trofej a všichni mají stejnou šanci. Někdy je to o náhodě, jedna chyba rozhodne celé play-off. Snad jdeme správným směrem.
A co říkáte na to, jak Patrik Eliáš utajil svatbu s Petrou Volákovou?
Byla to pro mě novinka jako pro vás. Je zajímavé, že takoví dva velice známí lidé dokáží zatajit svatbu. To je velká ostuda pro bulvár, že na to nepřišel! (smích)
Nechcete se pokusit o něco podobného?
(smích) To určitě ne. Stejně mě udivuje, že to Patrik dokázal utajit. A pak se víceméně těmhle magazínům a deníkům smál. (smích) Je to prostě koumák, no.
