Zdá se, že rok 2017 je pro vás zlomový. Po první sezoně v NHL vás čeká další životní změna.
Docela velká, s přítelkyní jsme se zasnoubili. Už jsme spolu přes pět let, proto jsem se rozhodl ji požádat letos na dovolené při procházce o ruku. Všechno dopadlo výborně.
Teď máme léto a já o vás vím, že to pro vás vždycky znamenalo dětské tábory, hry a táboráky. Jak na to teď vzpomínáte?
Od malinka jsem prázdniny trávil v lese. Po vysvědčení jsem hodil tašku do kouta a druhý den ráno jel na tábor, kde nebyla elektřina, byly tam suché záchody a my se koupali jen v řece. Byl jsem tam celý měsíc a parádně jsem si to tam užil a úplně jsem zapomněl na hokej. O to víc jsem se těšil zase na led a na brusle. Na taková léta vzpomínám hrozně rád a pokaždé, když se na tábor u Benešova nad Černou vrátím, byť jen na víkend, hrozně si užívám třeba zpívání s kamarády u ohně a těším se, že si zase opeču buřta.
Vy sám hrajete také na kytaru?
Snažím se, ale nejde mi to (směje se). Dostal jsem ji od přítelkyně, teď už vlastně od snoubenky, k narozkám. Mám kytaru zatím dva roky, ale moc toho ještě neumím.
A pojedete i letos?
Jasně. Alespoň na jednu noc, protože zkombinovat to s tréninky, dovolenou a podobně, to není zase tak jednoduché. Vybavují se mi tam krásné vzpomínky, vždyť jsem tam skoro osmnáct let jezdil na tři týdny a víc. S lidmi z tábora jsme už spíš taková rodina.
Rozumí tomu, jak rád trávíte léto, i vaši spoluhráči z Columbusu?
Máme tam i pár Kanaďanů, kteří jsou z menších vesniček a také tráví hodně času třeba na rybách. I tam frčí country. Taky pár kluků z Columbusu hraje na kytaru, takže jsem se i od nich něco snažil pochytit. Když jsem jim ale řekl, že jsem jezdil každé léto do přírody bez telefonu, tak se někdo docela divil, ale někdo tomu zase rozumí.
Pěkná příroda musí být i okolo Columbusu, který je blízko Velkých jezer. Už jste se tam byl podívat?
Ještě ne. V průběhu sezony na cestování moc času není, a když skončíme, tak se snažím být co nejdříve doma v Čechách a s rodinou. Ale letos poletíme dřív, už někdy v polovině srpna, abychom z Ameriky také konečně něco viděli.
Kam se chcete podívat?
Chceme vidět New York, když už tam letíme. Pak Chicago a možná zajedeme do Kanady za rodinou, kde jsem také bydlel. Tam byla také krásná příroda.
Když jste bojoval v AHL o Calder Cup, zápas v hale sledovala i vaše maminka s vaším bratrem. Už jste je přivezl i na utkání NHL?
Nabízel jsem jim to, ale nevyšlo nám to. Tak jsme domluvení, že na nadcházející sezonu už by měli na zápas přiletět a vidět mě naživo. Už teď doma v noci sledujou každý zápas, pro ně to bude obrovský zážitek. Jsou také šťastní, že se mi povedlo se dostat tak daleko.
Jaká byla jejich reakce na váš první gól v NHL?
Vybavuju si, že jsem góla nemohl dát hrozně dlouho. Pak, když jsem to dal, tak mi mamka gratulovala a říkala, že přitom brečela. Vždyť jsem si splnil svůj sen. Zarámovaný puk mám doma vystavený.
Dal jste ho vloni v prosinci v utkání s Detroitem, za který chytal Čech Petr Mrázek. Bavili jste se o tom spolu po zápase?
Ani jsme se na to nedostali. Kluci z týmu si však ze mě hned dělali srandu, že jsme byli předem spolu s Petrem domluvení, že mi gól konečně pustí schválně (směje se).
Lukáš Sedlák24 let Střední útočník týmu Columbus Blue Jackets z NHL se narodil v Českých Budějovicích, kde s hokejem i začínal. Už od sezony 2011/2012 hraje v zámořských soutěžích. V roce 2016 získal v tamní nejvyšší juniorské soutěži AHL Calderův pohár s farmářským týmem Columbusu. Tam už v minulé sezoně odehrál ve čtvrté formaci 64 utkání, ve kterých dal sedm gólů. Nově podepsal s týmem smlouvu na další dva roky. Žije s přítelkyní a chystají svatbu. |
Popište, jak jste se k premiérové trefě dostal.
To si budu pamatovat napořád. Vyhráli jsme buly a měli domluvený signál, ten ale úplně nevyšel. Puk se potom dostal na bránu a vypadl přímo ke mně. Stál jsem před bránou sám, takže jsem to jen dorazil. Byl to docela jednoduchý gól. Už předtím jsem ale netrefil snad dvakrát prázdnou bránu, takže konečně jsem měl i štěstí.
Hrál jste svou první sezonu v NHL a hned v první polovině ročníku jste byl nejproduktivnějším českým nováčkem. To musí být pěkný pocit.
To bylo někdy v lednu a moc nováčků od nás zase v NHL nebylo. Jen Pavel Zacha a Ondřej Kaše, takže bych to nepřeceňoval. Dal jsem v prosinci pár gólů, ale pak jsem se docela trápil a potom přišlo i zranění. Takže 13 bodů není zase nic světoborného, ale trenéři mě i za to chválili. Jsem nováček a hraju ve čtvrté lajně, tak to asi špatné nebylo, i když si myslím, že bych mohl udělat i víc bodů.
Jakou máte představu?
Třeba bych mohl teď tu dvacítku udělat a možná se posunout do lepší lajny a zase mít víc šancí na góly. I teď jsem ale měl velké štěstí na křídla, hrál jsem Scottem Hartnellem a se Samem Gagnerem. Oba zkušení hráči, obrovsky mi ze začátku pomohli.
Hokej je populární sport. Poznávají vás lidé na ulici?
V Česku jen občas. Ale malí hokejisté z Budějovic i z Veselí nad Lužnicí, kde trávím také hodně času, mě už znají a pozdraví. Třeba v Americe vás lidi poznají, když jdete okolo zimáku. Ale jinde ne. Ale třeba v Torontu, Ottavě či v Montrealu už lidi na ulici poznávají a zdraví i kluky ze čtvrtých lajn. Tak daleko ještě Columbus není.
Trenér Jaroslav Liška, který vás ještě v Budějovicích vedl, o vás řekl, že jste hráč, který má dobrou střelu. Trénoval jste ji jako malý hodně?
Táta mi svařil z trubek branku a pak mi ještě vyrobil laminátovou desku, ze které jsem pořád střílel. Jako dneska si to pamatuju, jak jsem celou sobotu pálil na bránu, pak jsem šel koukat na Buly hokej živě a o přestávce jsem zase šel ven. Hodně jsem toho nastřílel, ale že bych měl nějakou výbornou střelu, to zase asi ne.
