I když je AHL, kterou hrají farmářské týmy, druhou nejvyšší soutěží v Severní Americe, ke komfortu a lesku bohatší sestřičky má daleko. Milionové platy, na každý zápas pohodlné cestování letadlem, to je výsadou NHL.
"Všude se jezdilo autobusem, šest hodin po zápase na cestě. Hráli jsme pátek, sobota i neděle a nikoho nezajímalo, že už v sobotu můžeme být unavení," vzpomíná útočník Václav Prospal, který jako jeden z mála hráčů vydržel v nižší soutěži čtyři roky, než se prodral do NHL. Teď je jedním z nejlepších hráčů Tampy, drží se mezi elitou v kanadském bodování ligy.
"Říkám hráčům, že když druhým rokem na farmě nehrají v první nebo druhé lajně, nemá to cenu. Když dostanou občas čuchnout k NHL, to je něco jiného," říká agent Jaromír Henyš.
Mladíci, kteří do zámoří prchají za snem, si rychle musí zvyknout na život bez rodiny, porci víc než osmdesáti zápasů v sezoně a hlavně jiný herní styl. V začátcích jim pomáhají agenti, kteří pomohou sehnat bydlení a zajistit třeba auto.
Místo kliček a parádiček se po nich vyžaduje co nejjednodušší hra a nahazování puků. Ani tak však zápasy farmářských týmů nedosahují tempa NHL. "Tamní trenéři nepotřebují vzdělání, leckdy jsou to bývalí bitkaři. Podle toho to vypadá," říká Henyš.
Dravé mladíky na farmách doplňují hráči, kteří se potřebují rozehrát po zranění nebo se jim zrovna nedaří či se nehodí do systému. Podobnou situaci teď zažívá třeba Milan Hnilička, gólman Atlanty.
Zkušení hráči však mají přeci jen výhodu, smlouvy jim většinou i na farmě zaručují vyšší plat než talentům. Platí, že hráč si na farmě může vydělat nejméně 35 tisíc dolarů, tedy přes milion korun. Hokejisté draftování v prvním kole si však vydělají až 90 tisíc dolarů.
Tradují se příběhy o tom, jak se hráči na farmách poperou i na tréninku, jen aby dostali místo v hlavním týmu dříve než ostatní. Většina hokejistů ale nic podobného nezažila. Bitky v zápasech jsou však příjemným zpestřením pro diváky. I na zápasy záložních týmů jich chodí několik tisíc.
