Snad radost – tentokrát už tu nehranou – ukáže také dnes před desátou večer. Jeho vyvolení muži totiž od 19.15 hodin hrají čtvrtfinále světového šampionátu proti Finsku. Vítěz duelu si otevře cestu k medailím, zatímco ten druhý své dvoutýdenní putování turnajem ukončí.
Bez potlesku, bez fanfár.
„Každý touží po úspěchu, po medaili. To je sen i ten největší hnací motor,“ říká obránce Libor Šulák.
Finsko - ČeskoČtvrtek 19.15 online |
Každý den vidí v kabině vylepené fotografie s českými triumfy z hokejové minulosti. Vidí tu Jaromíra Jágra se třpytivým pohárem i další tuzemské legendy a čte i povzbuzující motto: „Teď jsme na řadě my.“
Snad.
Ta doba čekání na medaili už je totiž tuze dlouhá. Trvá devět let, nejdéle v česko(slovenské) historii, což zajímavě dokazují i fakta. V současném českém kádru není žádný mistr světa, což se naposledy přihodilo v roce 1972. A co hůř, není tu ani žádný medailista ze šampionátů, což je podle znalců hokejového dějepisu poprvé od roku 1933.
Straka: Máme šampiony. Když to zvládnou, budou si je lidé pamatovat |
A teď proti nim stojí osm stále úřadujících finských mistrů světa. „Nemáme moc kluků, které klíčové čtvrtfinále hráli. Na druhou stranu už v zápase se Švédskem jsme se objevili nad propastí a svým způsobem čtvrtfinále hrajeme od třetího zápasu. Že jedna prohra znamená, že jsme venku. I proto věřím, že ve čtvrtek nebude žádná panika,“ myslí si kapitán mužstva Jan Kovář.
V tom se český a finský tým tuze liší. Ten český vnímá kritiku od prvního zápasu na turnaji, a ač hokejisté rádi opakují, že články na internetu nečtou a že se vyhýbají diskusím, tak opak – zvlášť jsou-li teď uzavřeni na hotelu – je pravdou.
Tým jako by nad zmíněnou propastí přecházel na úzkém a místy rozhoupaném laně, a byť už se zdálo, že provazochodectví nemůže zvládnout, nakonec přešel na druhý kraj. „Cestu jsme vždycky našli, tak snad jsme odolní,“ míní asistent trenéra Martin Straka.
 |
To Finsko bodovalo v každém zápase skupiny. Hraje organizovaně, jen s minimem faulů. Výtečně bruslí, hráči se pohybují blízko u sebe, jsou kompaktní. Zatím – i přes divoké výsledky favoritů – neměli na šampionátu vysloveně krizi.
Kapitán Kovář: Jsem na řadě. Chtěl bych ještě zažít konec na vítězné straně |
„Ano, jsou to dva rozdílné týmy. Některé naše zápasy byly špatné, jenže když čtvrtfinále vyhrajeme, na vše špatné se zapomene a turnaj bude úspěšný. To Finové prošli skupinou bez výkyvů, ale když teď prohrají, bude to neúspěch,“ říká Jan Čaloun, olympijský vítěz z Nagana a hráč s více než 300 starty ve finské lize.
Je pravda, že se čtvrtfinále často v tuzemsku definuje jako zápas, který rozděluje mistrovství na úspěšná a neúspěšná. Jenže Čechy – napříč kategoriemi – tato „konstanta“ v poslední dekádě často uklidňuje, mají pocit, že je splněno. A ve dvou zbývajících zápasech už nedokážou přidat ještě jednu medailovou výhru. Pak končí čtvrtí.
„Nás motivuje, abychom jednou v kabině byli pro naše mladší nástupce vylepení také,“ přeje si Šulák. Ten se těší, že až se ve čtvrtek v noci vrátí ze zápasu, pustí si na pokoji 1024. díl své oblíbené Ordinace v růžové zahradě II. Bude-li tomu skutečně tak, pak český tým v sledované bitvě zvítězil a on nemusí kvaltovat s balením, protože si v Rize pobyt o tři dny prodloužil.
V jaké sestavě tým nastoupí, ve středu trenéři tajili. Útočník Chytil, který musel vynechat duel se Slovenskem, je už zdravotně v pořádku a trénoval. „Nálada je vynikající, bojovná,“ tvrdí kouč Straka.
Tak snad zůstane až do neděle.
