Zatímco jeho konkurent Patrik Bartošák v pátek dostal volno a duel s Itálií (8:0) komentoval pro Českou televizi, 28letý Francouz s ním na dálku zahájil čistým kontem a 15 zákroky boj o místo jedničky v dalším klíčovém zápase na velkém turnaji, který národní tým čeká ve čtvrtek.
„V nároďáku musí ego stranou,“ říká Francouz. „Takže klidně můžu být pro trenéry něco jako záložní plán.“
Pořád platí, že zůstává pokorný, ochotný, přemýšlivý a klidný. Přitom se u něj za rok dost změnilo. Před měsícem se z něj stal otec.
Na Slovensko přiletěl až v průběhu šampionátu po premiérové sezoně v zámoří, kde sebe i funkcionáře přesvědčoval, že může obstát proti nejlepším hokejistům světa.
A z pozice spolehlivé trojky Colorado Avalanche touží po stálém fleku v kabině NHL. „To je další krok, člověk se musí posouvat dál.“
Bude to v Coloradu?
Chtěl bych tomu věřit. Udělal jsem pro to maximum, teď už záleží jen na managementu klubu a mém agentovi, jak se k tomu postaví.
Česko - RakouskoSledujte v neděli od 16.15 online. |
S čím vás v Coloradu vyprovodili na mistrovství světa?
Na pohovorech jsme si vzájemně poděkovali. Řekli mi svůj pohled na věc. Všeobecně je v Americe pozitivní naladění, nešetří se chválou, ale člověk si musí sám přebrat v hlavě, co si z toho může vzít.
V klubu si vás musí vážit, když vám v závěru sezony povolili odletět do Česka k porodu. To by v KHL nešlo, že?
Váží si tam všech hráčů. Nechci kydat špínu na Rusko, ale myslím, že tam by se mi to nestalo. Berou to tak, že jste tam kvůli sportu, za který jste dobře placený, a na rodinu máte čas po sezoně. Ale v tomhle mají Američané jiný přístup. Rodinu berou jako obrovskou hodnotu. Nikdo se vůbec nepozastavil nad tím, že bych letěl domů.
Výměna Ruska za Ameriku vám sedla?
Nechci o Rusku říct špatné slovo. Zvykl jsem si a lidi mi ukázali také vstřícnou tvář. Mám tam spoustu kamarádů a i na Čeljabinsk vzpomínám v tom nejlepším. Člověk zapomene na to horší, čím si tam prošel. Nechci porovnávat Rusko a Ameriku. Ani tam není vše růžové, ale líbí se mi tam. V Coloradu se nikdo nikam nežene, je tam krásné počasí. Přes 300 dnů v roce svítí sluníčko. Dělá to hodně s psychikou. Když vstanete, je azuro a hned se vám líp jede na trénink.
MS v hokeji 2019Program a výsledky |
Chytal jste na farmě, z níž se každý chce dostat do NHL. Hodně se hraje na sebe, vnímal jste to?
Když se hrála power play, cítíte, že každý z kluků to bere na sebe, chce dát gól do prázdné, rozhodnout. Ale v kabině se nikdo na někoho nepovyšoval. Já do toho sám šel, že začnu na farmě. V některých týmech NHL se brankáři zraní. Ve Philadelphii se protočilo snad devět gólmanů. Ale člověk nesmí myslet na to, co nemůže změnit.
Patřil jste do desítky nejlepších v AHL. Nedoufal jste, že si vysloužíte v NHL víc startů?
Věděl jsem, že sportovní cestou to až tak nepůjde. Role byly rozdané, brankáři podepsaní. Věděl jsem, že bude možnost, jen když se Varlamov nebo Grubauer zraní. A co jsem je poznal na kempu, jsou to super kluci. Mají to vydřené.
Pavel FrancouzČísla a zajímavosti
|
V čem vám rok v Americe pomohl?
Menší hřiště znamená, že je vše blíž a i střela od mantinelu už může být šance. Pro gólmana bylo zásadní, že hráči dobře chodili před bránu. Nikdo se nebojí, že ho někdo trefí pukem. V KHL se hrálo na přihrávky, rozebrat druhý tým a obranu. Jako brankář jsem se učil, že si přes chumel hráčů musíte hledat puk a až potom se staráte o to, abyste střelu chytil.
K tomu tvrdší hra.
Je to věc, kterou člověk vidí i v NHL. Dorážku tam dorvou i s gólmanem, ale nikdo se nad tím nepozastaví. Nikdo se nevzteká, že gólmana bouchli hokejkou. Ale takhle je to nastavené. A zápasy vás naučí.
Viděl jsem. Na farmě jste se i vy jako vyhlášený kliďas zapojil do mely na soupeřově polovině.
Ten moment byl docela komický.
Proč?
Vyhráli jsme 6:0, jejich tým byl frustrovaný. V AHL ještě fungují klasické bitky, že se dva hráči dohodnou, shodí rukavice a perou se jako v hospodě. Viděl jsem to poprvé naživo. Dva hráči se rvali a dojel k nim soupeřův brankář a začal tam zezadu vyrážečkou mlátit našeho hráče. Ze střídačky na mě volali, ať tam rychle jedu.
Co vy na to?
Nevěděl jsem, co mám dělat. Před brankářem jsem přibrzdil, abych mu něco neudělal. Vrazil jsem do něj zezadu, aby spadl a tím to skončilo. Asi jsem to mohl vyřešit jinak, ale nevěděl jsem, která bije. A když jsem se s tím klukem bavil po zápase, vysvětloval jsem mu, že jsem chtěl, aby přestal. Vzal to.
Jak na vás zapůsobila NHL?
Je to hokej obalený obrovskou show, při které se pobaví člověk, který sportu ani nerozumí. Hra samotná je třešinka na dortu. Když vidíte, v jaké rychlosti se hraje, padá vám brada k zemi. A to jsem si myslel, že jsem na nějaké úrovni už hrál. Když jsem ale dochytával zápasy v NHL, byl to fofr. A potěšilo mě, když jsem nepropadl.
S týmem jste byl, když válčil o Stanley Cup...
... A to bylo ještě o několik levelů víc než základní část! Člověk sedí a žasne, čeho jsou lidská těla schopná. Kluci hráli obden, všichni byli utahaní, ale zápasy se stupňovaly. Po sedmém zápase se San Jose mi ještě dva dny hučelo v hlavě.
To už jste seděl v letadle na šampionát. Lehké rozhodování?
Vyvrbilo se to tak, že Colorado skončilo a tady skončil Kuba Kovář. Otevřelo se místo a já ho přijal. Beru to, že jsem tým přijel doplnit, kdyby se něco nepovedlo nebo se někdo zranil. Ale o tom nechci mluvit a raději klepu na dřevo!
Neuvažoval jste, že místo šampionátu upřednostníte rodinu? Manželku s dcerkou jste ještě pořádně neviděl.
Je to i díky manželce, která je skvělá. Vzala si z domu věci a přijela sem. Máme v Bratislavě půjčený byt, kde je i moje máma, aby vypomohla. Kdyby bylo mistrovství jinde, ani bych o účasti neuvažoval a chtěl být s rodinou. Už bych to bez ní nevydržel. Ale teď si to užíváme.
