„Když jako kluk vidíte hráče vyhrát titul mistra světa, sníte, že byste ten pohár taky chtěli zvednout nad hlavu. Že je reprezentace strop v kariéře.“ Uběhlo pět let a Jakub Voráček se skutečně dočkal. „Pocity, když pohár dáte nad hlavu, jsou tak silné, že bych si to moc rád zopakoval.“
Tak tedy další mise zítra v pátek.
Tolik vás Vídeň ovlivnila?
Ano. Nagano jsem vnímal, něco si vybavím, ale ještě to nebylo ono. U zlatého hattricku už jsem byl chytřejší, ale nejvíc byla stejně Vídeň. Byla výluka, hráli tam ti nejlepší z NHL. A především to byl krásný hokej, na který se dalo dívat.
Už jste tušil, že vás hokej bude brzy živit?
Vůbec! V patnácti nemáte ponětí. O rok později jsem šel do juniorky v Kanadě, ale to jsem nevěděl, jestli se s brekem nevrátím. Měl jsem nějaké předpoklady, ale byl to teprve začátek cesty. Až když se lidi se mnou bavili o draftu, začínal jsem věřit, že by hokej mohl vyjít.
HOKEJ 2017 - speciál k MS
Zvláštní vydání čtvrtečního Magazínu DNES je věnováno hokejovému šampionátu, který se koná v Německu a Francii. Včetně kompletního programu.
Sledoval jste jako kluk NHL?
Každou neděli ráno jsem koukal na sestřihy. Těšil jsem se na to jak malý kluk. Hrál tam Džegr v nejlepších letech, Dominik Hašek kouzlil. Bylo tam strašně moc českých kluků. Lepil jsem si doma nálepky klubů a snil – o nároďáku a NHL.
Komu jste fandil?
Pittsburghu. Byl tam Džegr, můj nejoblíbenější hráč. Ve čtyřech mě s ním naši vyfotili. Mám tu fotku doma, takže když přišel ve Philadelphii na návštěvu, smál se.
Čas uběhl a vy jste teď v 27 letech už podruhé kapitán na MS. Změnil se přístup hráčů k ní?
Když hráč chce jet, jede. Ale sezona v NHL je strašně dlouhá. Musíte to často zvážit, jestli je to pro vás jako hráče dobré. Loni jsme vypadli v play-off a já už na mistrovství neměl. Byl jsem vyfluslý, dobitý. Bolela mě noha, nevěřil si. Věděl jsem, že bych nebyl nic platný. Chcete s týmem hrát o Stanley Cup, ale když se to nepovede, je mistrovství jeden z vrcholů. Představíte si, jak dostáváte medaili, a motivace je obrovská.
I třeba kvůli rodičům?
Jsem si jistý, že když stojím na modré, hraje česká hymna, jsou na mě hrdí. V Americe to tolik neprožívají, ale u naší hymny je to pro ně zadostiučinění. Byl jsem vždycky mamánek, měl od ní i od všech z rodiny úžasný servis. Oni jsou důvod, proč jsem se dostal tak daleko. Že teď hraju v NHL. A když jsou v hledišti, vždycky vím, kde sedí, a hledám je. To mám odmala.
Poznáte, jestli jsou spokojení?
U táty jo. Když jsem byl menší, hodně se to prožívalo. Opakoval mi, že mi nejdou nohy. Ale už mě nechává v klidu, mám přece jenom víc odehráno než on. Přijedou i do Paříže a možná i s mým synátorem. Ten bude poprvé v Evropě.
Změnilo vás otcovství?
Ano, dostal jsem jiný pohled na život, mám jiné priority. Už to není jen o vás, vaší kariéře, ale abyste dobře vychoval syna. Může vás to sice v něčem omezit, ale zároveň můžete zrelaxovat. Přijdete domů a směje se na vás syn. Už se nezabýváte prkotinami, a když máte doma správnou ženu, čas na hokej zůstane podobný jako bez dětí.
Trápil jste se někdy hokejem?
Trápit je silné slovo. Ale jsou období, kdy se nedaří, a je to otrava. Jenže já věřím, že když do toho dám všechno, otočí se to. Táta mi vždycky opakoval: Když se daří, nebuď nahoře. A když se nedaří, nebuď zase dole. To je nejdůležitější. To je případ začátku minulé sezony. Měl jsem problémy, necítil se v prvních dvaceti zápasech dobře, ale strašně se to rozebíralo, protože jsem podepsal smlouvu a lidi mají rádi peníze. Já věděl, že se to otočí. A nakonec ta sezona nebyla tak hrozná, jak lidi říkali. Bodový průměr byl podobný jako letos. I když vím, že teď jsem hrál o level výš.
Co pro vás znamenají peníze?
Jsou v životě důležité. Kdo říká, že ne, kecá. Ale nejsou všechno. Můžete jich mít, kolik chcete, ale když jste nešťastný, nepomohou.
Jste s nimi třeba svobodnější?
To ne. Každý člověk si život zařizuje podle sebe a slovo svoboda bere jinak. Ano, můžu si dovolit věci, co jiní třeba nemohou. Ale zase jiní si můžou dovolit věci, které já nechápu, ale je dělají šťastnými. Peníze jsou hezké, ale ne všechno.
Co vás dělá šťastným?
Pohoda. Nestresovat se a odpočívat. To jsem vždycky uměl. Těším se domů na oběd, až se natáhnu. Já třeba nesnáším telefonáty, nesnáším zařizovat jakékoliv věci.
Zmínili jsme vaši smlouvu, která vám během sedmi let zajistí příjem 66 milionů dolarů (1,65 miliardy korun). Je těžké se s tím srovnat na ledě?
Mně je to jedno. Ale i kdybych udělal sto bodů za sezonu, tak se najde pár lidí, kteří řeknou, že je to málo.
Znáte aktuální stav vašeho konta?
Znám. Podle mě je to důležité. Mám samozřejmě finanční poradce, ale zajímám se jen o jisté investice, aby peníze neležely v bance. Petr Svoboda (agent) mi našel skupinu z Winnipegu, se kterou jsem spokojen. Dělají, co já potřebuji.
Rozmlouvali vám někdy nějaký nákup?
To ne. Jsou to moje peníze, oni mohou jen poradit. Ale měli jsme pohovory, abych utrácel méně.
Partnerka je Američanka, syn roste za mořem. Umíte si po kariéře představit život v Česku?
Je to strašně daleko. Je mi 27 let, ale děti, které vyrůstají v Americe, tam mají kamarády, je těžké je z toho vytrhnout. I proto hodně Evropanů zůstává. Umím si představit život na Floridě – teplo, golfíček. Ale mám smlouvu ještě na sedm let, a když budu platný, chtěl bych po ní ještě další tři roky hrát.
Zpět k mistrovství světa. Jaký máte dojem z týmu?
Je jedno, kolik kluků přijelo z NHL, důležité je, aby si vše sedlo. Každý musí dělat svoji práce dobře, musíte mít štěstí, musí skvěle zachytat gólman. A to se musí sejít. Hrát musíte tak, abyste stupňovali výkon a to nejlepší předvedli ve čtvrtfinále.
Začínáte s Kanadou, která po dvou zlatých v řadě zase patří k favoritům. Změnil se v zámoří zásadně přístup k mistrovství světa?
Mají tolik dobrých hráčů, že vždycky složí dobrý tým. Dnes je Kanada a Amerika jinde. Dřív Kanada dojížděla na to, že přivezla první skvělou lajnu, ale ta čtvrtá už té první nestačila. Dnes mají v NHL takový výběr, že všechny čtyři jsou dobré. To je důvod, proč jsou tak silní.
Změnila se NHL tolik?
Ano. Je tam méně místa. Víc se bruslí, okolo branky stojí pět hráčů a brání. Je těžké se přes ně dostat. Jsou zápasy, kdy nemáte ani jednou přečíslení 3 na 2, 2 na 1. Doufám, že za pět let se to zase přehodí a najde se taktika, která ty bránící systémy překoná.
Ve fotbale existuje pojem totální fotbal. Je to teď v NHL totální hokej?
Asi. Je to každý rok náročnější, není moc místa na nahrávku ani na ni nemáte čas. Někdy je hokej až moc věda. Už to není taková hra, zábava, jaká to bývávala.
Řada klubů sází na analýzy statistik. Co na to hráči?
Ti starší na to nejsou. Těm mladým je to jedno. Ale stejně platí, že v NHL musíte na ledě odvést tu nejlepší práci.
Co chybí Philadelphii na nejlepší?
Letos jsme měli problém, že jsme dali pět gólů, ale dostali šest. Pak jsme hráli dobře dozadu, ale zase nedali ani gól. Tým má potenciál, jsme v nejlepších letech a je otázka času, abychom udělali play-off a šli do něj i s domácí výhodou. K tomu Philadelphia každý rok výborně draftuje, když se podívám na Provorova, tak to je nejlepší obránce, kterého jsem v 19 letech viděl.
I v tom je NHL jiná, že?
Je to tak. Když jsme my před deseti lety šli na draft, pořád jsme byli kluci. Teď jsou to chlapi. Skuteční chlapi, kteří jsou fyzicky výborně připravení a naskočí rovnou do NHL.
