Zatím jí ještě není, to se však může brzy změnit. Má za sebou totiž výtečnou sezonu, která ho vystřelila až na mistrovství světa. A kdo ví, tahle stanice nemusí být zdaleka konečná.
„Třeba mě účast na šampionátu posune ještě výš, vždyť přece každý hraje hokej, aby se dostal do NHL,“ říká 24letý forvard.
V jeho případě nejde pouze o přání, ale o reálnou úvahu, protože už nyní eviduje seriózní zájem ze zámoří.
Není divu, Hyka dlouhodobě prokazuje rostoucí kvalitu. V Mladé Boleslavi suverénně vyhrál bodování, v celé extralize byl desátý. Na ledě je radost ho pozorovat.
Když ho reprezentační kouč Josef Jandač otevřeně chválil už na začátku přípravného kempu před mistrovstvím světa, bylo jasné, že má opravdu velkou šanci dostat se až do Paříže.
Na turnaji zůstal sice v prvním zápase proti Kanadě jen mezi náhradníky, ale už v neděli proti Bělorusku nastoupil a dá se čekat, že se jeho prostor na ledě bude postupně rozšiřovat.
On sám však září spokojeností už nyní: „Užívám si to neskutečně, o tomhle jsem odmalička snil. Je to důkaz, že jdu dopředu. Měl jsem obrovskou radost už z výsledků v Boleslavi, kde byla naše lajna tahounem týmu a já kromě bodů sbíral zkušenosti během turnajů Euro Hockey Tour.“
Na tom posledním v Českých Budějovicích měl i tátu, bývalého hokejistu, jenž na jihu Čech hrával extraligu a který v dresu s jmenovkou Hyka svého syna poctivě fotil. Teď, když je jasné, že v Paříži zůstane až do konce, za ním vyrazí znovu.
Válel s Hertlem v jednom útoku
A pak? Další metou může být zámoří, kde Hyku znají. Před pěti lety se ukázal na tréninkovém kempu Philadelphie, pak ho draftovali Los Angeles Kings. „Uvidíme, co přijde, ale mám smlouvu v Boleslavi.“
Hyka byl velkým talentem už od mládežnických kategorií, válel v kanadské juniorce, kde za dva roky nasbíral 118 bodů, prošel všemi reprezentačními výběry a v roce 2013 hrál na šampionátu dvacítek v jedné formaci s Tomášem Hertlem a Dmitrijem Jaškinem. Tehdy patřil k nejlepším hráčům týmu.
Teď se ve Francii učí od Voráčka a spol., jaké to je hrát na světové úrovni mezi dospělými. „A musím říct, že je to pořádný fofr, i když to z tribuny vypadá jako pomalý hokej. První střídání nebylo jednoduché, protože jsem celý zápas seděl. Ale člověk se s tím musí poprat, navíc jsme vyhráli, takže jsem si lepší premiéru nemohl přát,“ vykládá.
