Inu, svět je malý a o náhody v něm není nouze. Sedíme s Patrikem Eliášem na lavičce u obchodního centra ve floridském Sunrise, zrovna opatrně načínáme pro něj smutné téma reprezentace, když v tu chvíli náš rozhovor přeruší skupinka Čechů. Eliáše poprosí o fotku a při loučení se jeden z mužů zeptá: „A na mistrovství budete?“
Eliáš se jen hořce pousměje na dva reportéry a zakroutí hlavou. „Tak to je škoda,“ praví Čech.
Škoda to možná je, každopádně kouč Růžička už s předstihem vyhlásil, že o Eliáše nestojí. Proč? To nerozvedl. A čerstvě 39letý útočník New Jersey, který letos jako druhý Čech v NHL dosáhl na metu tisíc bodů, řekl: „On se k tomu nevyjadřuje a já taky ne.“
Přesto, Patriku, jaká byla komunikace s trenérem Růžičkou?
Žádná. Se mnou nikdo nemluvil a já jen četl, že o mě zájem nemá. Nevím proč. Jestli je to tím, že se nám z New Jersey nedařilo a nemám za sebou sezonu, jakou bych si představoval... Ale pojedou tam kluci, kteří tu sezonu neměli taky. Každopádně to je spíš otázka na něj.
Ale mrzí to, že?
Mrzí a hodně. Kdyby byl zájem, určitě bych jel. Zároveň chápu, že každý trenér sází na své hráče a má své důvody. A asi je má i Vláďa.
Spíš mě zaráží ten způsob. Není vám dvacet, máte toho dost za sebou, tak bych od trenéra čekal nějaké diplomatičtější jednání.
Není jeho povinností, aby mi něco vysvětloval. Ale měli jsme mezi sebou dobrý vztah, takže i pro mě by bylo lepší, kdyby zavolal a řekl: Patriku, chci zkoušet mladší kluky, není za tím nic jiného. V životě už ale se mnou trenéři jednali hůř, takže nejsem zahořklý. Prostě si vybral jiné hráče.
Není to váš konec v reprezentaci?
Asi jo. Jsem realista. On u nároďáku zůstává, a když neprojevil zájem o mě teď - pro turnaj, který bude velký a kde bych si já, stejně jako řada kluků, rád zahrál - tak už ho neprojeví ani příště. Já jen vím, že sice nemám tolik bodů jako v minulosti, ale pořád si jako hokejista věřím. Vím, že bych v tom týmu byl platný.
Sledovat šampionát budete?
Zpovzdálí, někde od moře. Ještě nemáme v Česku dodělaný dům, takže se vracím až koncem května.
Teď je potřeba po sezoně s Devils vyčistit hlavu?
Já se kupodivu cítím super, fyzicky i herně. Hokej mě baví a je mi líto, že už dál nepokračujeme. Závidím klukům, kteří zažijí atmosféru play-off. Je úžasná.
Čím to, že váš - dříve tolik úspěšný klub - v něm už potřetí za sebou bude chybět?
Odešla spousta hráčů jako třeba Zach Parise či Ilja Kovalčuk. Vedení se sice snažilo tým doplnit, ale už to nebylo nikdy ono. Letos jsme nehráli špatný hokej, ale nedávali jsme góly a najednou se dostali do bodového manka. Vyměnili se trenéři, posledních 30 zápasů dostalo mužstvo nový impuls, jenže ani sebelepší tým už nedožene tu ztrátu z první půlky sezony. Že play-off nehrajete jeden rok, to si řeknete: O.K., stane se. I druhý rok se dá přežít, ale tři roky už jsou dlouhá doba.
Navíc vy už máte věk a šancí na Stanley Cup ubývá.
Už jsem ho vyhrál. Kdyby ne, tak bych teď hrál někde jinde. Jedna věc je zůstávat v týmu, kde člověk strávil celou kariéru, loajální, ale na druhé straně, když se nevyhrává, tak si to člověk neužívá. A já bych chtěl být zase v situaci, kdy si užívám každého zápasu a kdy se vyhrává.
Konec české mafie z DevilsNa začátku sezony to vypadlo, že týmu New Jersey Devils bude vládnout čeština. Eliáš, Jágr, Havlát a Židlický, a to ještě v kempu neuspěl obránce Tomáš Kaberle. Poslední zápas sezony New Jersey a na ledě už jsou pouze Patrik Eliáš Eliáš a Jaromír Jágr - ten navíc v týmu domácí Floridy. Martin Havlát zápas sledoval jen jako náhradník z novinářské tribuny, ale z rozhovoru se omluvil, Marek Židlický byl pro změnu vyměněn do Detroitu. Takže New Jersey už je zase výsostným územím Patrika Eliáše. I to ale už nemusí dlouho platit... |
Přemýšlíte, že požádáte o výměnu? V Devils máte ještě rok smlouvu.
Teď si s manažerem sedneme, řekneme si, co ode mě očekává a v jaké roli mě bude vidět. Když budu cítit, že mám na víc, tak se můžeme domluvit, že bude-li zájem, půjdu jinam. Zatím nevíme, kdo nás bude trénovat, takže nechci dělat ukvapené závěry. Navíc jako tým budeme mít spoustu peněz na utracení, takže uvidíme, jak se to v červenci vyvine. Potřebujeme získat dva hráče, kteří umí zápasy rozhodovat. Někoho, jako byl Kovalčuk.
Asi by byla lákavá výzva jít skoro po 20 letech jinam, ne?
Láká mě zase vyhrávat. Takže výzva by to určitě byla. Nebyl jsem na odchod připravený před osmi devíti lety. Před dvěma roky už jsem o tom hodně přemýšlel, ale roli sehrály finance, protože tady byla smlouva delší a lepší. Teď jsem ale otevřený jakékoliv možnosti.
Jak důležitou roli sehraje ve vašem rozhodování to, kdo tým povede?
Hodně důležitou. Když máte s trenérem dobrý vztah, tak se to pak odráží i na ledě. Ale já si teď nestěžuji. V závěru sezony jsem hrál dost, chodil na led proti nejlepším pětkám.
Zato Jaromír Jágr byl ze situace pod novými trenéry frustrovaný, že toužil po výměně. Martin Havlát zase jen vysedává na tribuně.
Je pravda, že Pete DeBoer ho hrál hodně, klidně i přes 20 minut za zápas. Noví trenéři ten čas rozhodili do všech pětek, takže to ovlivnilo všechny, nejen Jardu. Nepamatuji si, že by někdo v poslední době dostal přes 20 minut za zápas. A Havlis? Je mi ho líto, protože jsem věřil, že nám to půjde. Jenže tím, jak se nám nedařilo, si najednou začali trenéři vymýšlet. Jeho styl hry není lítat nahoru dolů, dohrávat hráče. To mu vyčítali, že nedělá. On přitom umí vytvořit šance, klidně dvě tři gólovky za zápas. Jenže spousta trenérů s ním nemá trpělivost, takže byl tím, kdo to odnesl.
