Miniseriál o domácích šampionátech zakončí Pavel Richter, jedna ze sparťanských legend, dnes televizní expert České televize. Nejprve si spolu s bývalým útočníkem připomeneme MS 1978.
Kniha s pohlednicemi reprezentantů ČSSR vydaná před startem turnaje měla v záhlaví letopočty 1976 Katovice, 1977 Vídeň a 1978 ???. Otazníky samozřejmě neznamenaly nejistotu ohledně pořadatelského města, neznámý byl výsledek.
Hokejová MS na českém územíMS 1933 (Praha) Server iDNES.cz ve svém svátečním seriálu se třemi hokejovými legendami vzpomíná na šampionáty v době komunistické vlády. |
Čechoslováci tehdy vládli hokejovému světu. Doma chtěli dokonat „zlatý hattrick“. Průběh turnaje tomu nasvědčoval. Když domácí tým zdolal Kanadu v čele se slavným Marcelem Dionnem 5:0, prohlásil tehdejší šéf NHL Ziegler: „Neznám na světě hokejové mužstvo, které by dnes večer Čechoslováky překonalo!“
Až nastal poslední duel ve finálové skupině - proti Sovětskému svazu. Československu stačila ke zlatu i porážka o gól. Sportovní hala hlásila vyprodáno, 14 500 diváků. Porážka 1:3 však odhodlané reprezentanty zarmoutila.
Kdo ví, jak by to vypadalo, kdyby v roce 1978 fungovalo video.
Za stavu 0:2 se totiž Vladimír Martinec řítil na brankáře Treťjaka, pod nohy mu skočil Vasiljev a puk skončil kdesi v brankovišti. Americký rozhodčí gól neuznal.
Sověti dali třetí branku, a tak snížení kapitána Ivana Hlinky nic moc neřešilo. Hlavně kvůli Treťjakovi se krásný sen o třetím titulu mistrů světa v řadě rozplynul. Když zamračený Hlinka přebíral trofej pro stříbrné mužstvo, diváci skandovali: „Nevadí! Nevadí!“
Jenže pro hokejisty to byla slabá útěcha. „Vím, že kluci v kabině brečeli,“ řekl Richter. „Já jsem byl taky smutný. Ale přesto jsem byl rád, že jsem v týmu mohl ve 23 letech jako benjamínek vedle Hlinky, Milana Nového, Oldy Machače a dalších být.“
Richter, známý vtipálek, přidává i jednu historku ze zákulisí. „Z motelu Club v Průhonicích jsme na stadion vždycky jezdili s policejním doprovodem. Jednou pršelo, bylo mokro a na Strossmayeráku vletěl policajt na motorce do křižovatky, udělal hodiny a seknul sebou. Horko těžko odřenej s náma dojel do haly,“ směje se bývalý útočník a trenér.
Atmosféra v roce 1985? „Pořád to bylo takové zaražené“
Richter dostal po sedmi letech příležitost smutné vzpomínky na výsledek domácího šampionátu zahnat. Po pražském stříbru získal ještě dvě v letech 1982 a 1983, v roce 1981 bral bronz. Druhý skončil s československým týmem také na olympijských hrách v Sarajevu 1984.
Tak že by to vyšlo na MS 1985 v Praze? Ano! „Jsou to krásné zážitky hrát mistrovství světa v Praze. Kdo to zažil, tak ví, že je to úplně rozdílné než všude jinde,“ podotkl čerstvý šedesátník Richter, který byl z kádru vicemistrů světa z roku 1978 jediný se zlatou medailí ze šampionátu 1985.
Jubilejní 50. mistrovství světa v ledním hokeji ustanovilo nový rekord v návštěvnosti, Československá televize odvysílala 25 přímých přenosů, akreditovalo se 600 novinářů z 20 zemí včetně hokejově exotických jako Libye, Írán či Kuba.
Velký zájem byl samozřejmě také o vstupenky. „Z normálních lidí, kteří chodí teď na hokej, se tam dostala zhruba jedna třetina,“ myslí si Richter v narážce na prominentní publikum.
„Jágr se bude bát velkého hřiště“Vladimír Růžička prožije po 30 letech domácí mistrovství světa, v roce 1985 byl s typickým knírkem jednou z hvězd výběru trenéra Luďka Bukače a příští rok povede českou reprezentaci sám jako kouč. K účasti se chystá přemluvit také legendárního Jaromíra Jágra. „Nevím, jestli bude chtít přijet potom, jak mu tady po šampionátu v Minsku lidi a novináři dali. Ale záleží jenom na něm. Myslím, že se bude bát toho velkého hřiště. I když bych si přál, aby přijel,“ tvrdí Pavel Richter. |
Jedním z „normálních lidí“ byl také pamětník Ladislav Béňa, kterému se s kamarády podařilo sehnat lístky na finálový duel proti Kanadě, v němž domácí zvítězili díky Šejbově hattricku 5:3 a získali mistrovský titul. „Přišli jsme k pokladnám Sportovní haly a bez front a čekání jsme koupili lístek. Jeden stál tehdy sto dvacet korun,“ vzpomíná Béňa.
Richter si atmosféru pochvaloval, ale dodal: „Přesto to na tribunách nebylo takové, jaké to mělo být. Pořád to bylo takové zaražené.“
V socialistických zemích v roce 1985 se oslavovalo 40. výroční konce války, takže i hokejové mistrovství světa se od politiky nemohlo zcela oprostit. Ústřední heslo šampionátu znělo: „Sportem za mír a přátelství mezi národy.“
Pískot diváků při vyhlašování týmu SSSR na závěrečném ceremoniálu se stal výjimečným protestem.
Až v roce 1992 se v Praze a Bratislavě konal „svobodný“ šampionát. V květnu 2015 se český hokejový národ dočká znovu. Těší se také Richter, který bude mít na starost v ČT každodenní magazín. A jaká bude divácká kulisa?
„Záleží, jak se bude domácímu týmu dařit. Taky se může pískat. Národ je takový, že když se daří, tak tleská, když ne, tak píská.“
Snad důvodů k nespokojenosti najdou diváci co nejméně.
