V jaké náladě vás zastihla pozvánka do reprezentace?
Je to zlepšení sezony, takové zpestření. Už je to dlouhá doba, co jsem měl na sobě naposledy reprezentační dres. Hodně se těším.
V dospělých jste ho ještě neměl vůbec. S kolika hráči z kabiny se znáte?
Nějaké kluky znám, protože sleduju veškerý hokej. Ale je tu i pár hráčů, které jsem ještě ani jednou neviděl. Bude dobrá zkušenost poznat nové lidi.
Mluvil s vámi trenér Hadamczik o vaší roli v týmu?
Zatím ne, protože jsem přijel na sraz o něco dřív. Uvidíme, co mi řekne. Já jsem ale připravený přijmout jakoukoli roli.
Budete hrát už ve středu proti Slovensku?
Určitě. Už je to asi devět dní, co mi skončila sezona, a je čas dostat se zpátky do zápasového rytmu. Proto budu rád za každou minutu na ledě.
Máte za sebou povedenou sezonu, ale také jednání o nové smlouvě. Nehrozilo, že vás Carolina nepustí podobně jako brankáře Ondřeje Pavelce?
U mě byla situace trochu jiná, protože mi klub naopak doporučil, abych na mistrovství jel a získal nové zkušenosti s trochu jiným druhem hokeje.
Jak jste vůbec přijal zprávu, že nepřijede Pavelec, váš velký kamarád?
Opravdu jsme velcí kamarádi, takže jsme byli v kontaktu a celou situaci spolu řešili. Zajímaly ho moje názory. Je to smutná zpráva pro všechny fanoušky i pro nás hráče, protože je to velký hokejista a velký brankář. Ale nikdo mu to nemůže dávat za zlé, protože Winnipeg je jeho zaměstnavatel a oni si nepřáli, aby hrál na mistrovství. Báli se, aby se nezranil.
Jak vidíte své šance na mistrovství?
Budu se snažit, abych se tam probojoval. Udělám pro to všechno.
Dá se říct, že za sebou máte průlomovou sezonu, když vás Carolina nechala hrát v první lajně?
Určitě. Vždycky je nejdůležitější, jak se člověk cítí. Já jsem prožil sezonu téměř bez zranění. Pak je všechno jednodušší a člověk se může víc soustředit na hokej. I proto se mi tak dařilo.
Dvakrát jste s Carolinou prodlužoval smlouvu o rok. Cítíte, že teď budete mít lepší pozici při vyjednávání?
Přesně tak. Nejhorší to bylo před dvěma lety, kdy jsem prodělal operaci křížového vazu v koleni, což není jednoduchý zákrok. V té době mi bylo dvaadvacet a bylo to pro mě těžké, protože jsem se bál o budoucnost. Jestli se ještě dokážu prosadit v NHL. Teď je to úplně jiné.
Co jste stačil za těch pár dní v Česku?
Přiletěl jsem ve čtvrtek dopoledne. První den se člověk akorát aklimatizuje, snažíte se srovnat čas. Druhý den jsme vyrazili na večeři s Ondrou Pavelcem. A v sobotu jsem měl u nás pozvaný všechny moje kamarády. Teď už je zase čas na práci, takže se soustředím jenom na hokej.
