Maleček začínal ve Spartě, kterou zakládali jeho otec a strýc. Pak proslavil sebe i klub LTC. Dokonce o něj stáli New York Rangers. Čtyřikrát byl nejlepším střelcem mistrovství Evropy, na němž sbíral tituly.
"Ale na Kanadu a Ameriku tenkrát nikdo neměl. Když jsme v roce 1938 poprvé porazili Američany 2:0, byla to prvotřídní senzace," říká Jenšík. "Mít takové tři čtyři Malečky, byli by hokejisté v Evropě smetli každého.
A stejně častokrát byli nejlepší." Když Čechoslováci roku 1947 získali první titul mistrů světa, Maleček byl hrajícím koučem v Bratislavě. Jako obránce. Ale třeba by i jako čtyřicátník šampionát zvládl.
"Jenže byl ve zvláštní nemilosti," tvrdí Jenšík. Maleček byl v LTC vlastně profesionál. Třeba v kanceláři košířské radnice měl ve stole jen kopačky. Nakonec jej "kryl" obchod se sportovními potřebami, jejž vlastnil. Ne, Maleček v něm neprodával.
"Ale do kšeftu byl. Za protektorátu existovala obskurní kolaborantská organizace Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě.
Šlo o zmanipulování mládeže pro myšlenku protektorátu. Šli na to přes sport," popisuje Jenšík.
A Maleček této organizaci ve velkém dodával sportovní potřeby.
"Všichni, se kterými jsem o tom mluvil, tvrdili, že jej k tomu tehdy vedly čistě obchodní důvody," uvedl Jenšík. Jenže co naplat.
"Po válce každý musel mít osvědčení národní společnosti, spousta lidí mu záviděla, protože byl bohatý a populární. Vyjeli po něm s malým dekretem."
Proto už během války odešel Maleček na Slovensko. A když roku 1948 zase přicházela jiná doba temna, emigroval do Švýcarska. Na peruánský pas.
"Celník mu řekl: Jste poslední Peruánec, kterého pouštím. Každý Malečka znal. A kdo ne, nebyl snad ani Čech," vysvětluje Jenšík. Maleček byl slavný i bez titulu mistra světa.
