Před 18letým obráncem Motoru nyní stojí další výzva. Dostat se do prvního mužstva Jihočechů.
Po šampionátu jste dostal od klubu volno a nyní jste už v přípravě s A-týmem. Jaká je?
Je to náročné, a až přiletí head kouč (Václav Prospal), tak to bude asi ještě těžší. Pokusím se ale v letní přípravě zabojovat o místo v sestavě. Někdy v půlce června se bude kádr zužovat, tak uvidíme. Pokud by mi áčko nevyšlo, přesunu se do juniorky.
V přípravě se zase sejdete s bratrem Jakubem. Je to váš sen potkat se v jednom týmu i v dospělém hokeji?
Brácha se také bude rvát o místo v týmu. Pochopitelně je to velké lákadlo, že bychom se znovu setkali v jednom týmu a navíc v klubu, který nás hokejově vychovával. Přáli bychom si to moc, i rodiče by byli štěstím bez sebe.
Prospal lovil v Americe. Na zkoušku vybral KanaďanaSyn bývalého slavného hráče Tampy Bay Lightning Briana Bradleyho přichází na jih Čech. Trenér budějovického Motoru Václav Prospal si přivedl na zkoušku 24letého útočníka Cody Bradleyho. Ten bude mít do konce srpna šanci přesvědčit trenéry Motoru o svých kvalitách. „Václav Prospal nám Codyho doporučoval už dřív jako rychlého a šikovného hráče, protože ho z Ameriky zná,“ vysvětlil cestu mladého Kanaďana z Floridy do Motoru jeho generální manažer Stanislav Bednařík. Cody Bradley má zkušenosti z univerzitního hokeje, zahrál si i v Německu, Číně a naposledy ve slovenské Nitře. (plu) |
Jak vzpomínáte na uplynulé mistrovství světa v Rusku?
Především to pro mě byl obrovský zážitek. Budu na to vzpomínat jedině kladně. Povedl se nám solidní úspěch, třebaže jsme vyhráli pouze dva zápasy. Čtvrté místo je dobré, myslím si, že k bronzu jsme neměli daleko. Na mistrovství jsem nabral zkušenosti. Budu z toho mít plno vzpomínek, ať už na pobyt v Rusku, samotný šampionát, nebo na soupeře, proti kterým jsem nastupoval, a brzy je budeme vídat v NHL.
Mezi úspěchem a neúspěchem je velice tenká hranice. Prohrávali jste s Francií a báli jste se bojů o udržení, pár dní nato jste vyřadili ve čtvrtfinále Kanadu a všude se o vás psalo.
Do turnaje jsme nevstoupili dobře, s Francií jsme to měli nahnuté. Naštěstí soupeř odpadl, napadalo nám to tam a zajistili jsme si postup do čtvrtfinále. V něm jsme se neuvěřitelně semkli, řekli jsme si, že s takovými výsledky nemůžeme ze šampionátu odjet. Jakmile jsme porazili Kanadu, tak z toho byl v Česku velký boom.
Do reprezentační osmnáctky jste se dostal až v letošní sezoně. Napadlo vás dřív, že byste se mohl na světovém šampionátu objevit?
Po minulé sezoně jsem si říkal, že by bylo fajn, kdybych se alespoň jednou objevil na soupisce národního mužstva. Dostal jsem pozvánku hned na první turnaj do Finska, začal jsem snít o tom, že bych se mohl podívat i na mistrovství, a vyšlo to.
Bylo náročné zvykat si v sedmnácti letech na reprezentační úroveň?
První zápasy ve Finsku jsem byl opravdu hodně nervózní, ale poměrně brzy jsem si zvykl a dokázal se přizpůsobit. Překvapilo mě, že se hrálo méně silověji než v juniorce, což mi vyhovovalo. Dařilo se mi vyhrávat osobní souboje, což mi pomáhalo dostávat se do zápasů.
