V těchto chvílích už zase sedí v letadle a míří do jednoho ze svých domovů. Nový hlavní kouč prvoligových hokejistů Motoru Václav Prospal si letí do Tampy sbalit věci, aby se mohl 10. června opět hlásit v Českých Budějovicích. To se s ním vrátí do Čech i jeho rodina.
„Kdyby mi tehdy manželka řekla ne, tak tady teď spolu nesedíme a nepovídáme si o Motoru. Rodina měla rozhodující slovo,“ řekl Václav Prospal po tom, co zkontroloval se svým asistentem Alešem Totterem letní přípravu hráčů ve fitness centru.
Už jste se stačil přepnout z režimu národního týmu směrem k prvoligovému hokeji?
Myslím na něj svým způsobem pořád. Jak kluci trénují, jak pokračují v přípravě nebo jak kádr ještě doplníme, aby byl co nejsilnější. Od toho se nejde odprostit. I během mistrovství světa jsme si telefonovali s Alešem (asistent Totter), se Standou Bednaříkem (generální manažer klubu) i s kondičními trenéry Tomášem Cibulkou a Frantou Bombicem.
Je těžké začínat sezonu vlastně po telefonu?
Klukům stoprocentně důvěřuji, oni vědí, co s hráči dělat. Sám z hráčské kariéry vím, že l et ní příprava je ohromně důležitá, a kluci o tom mají velký přehled, znají trendy a podobně. Takže pro nás trenéry je to teď spíše volnější období, my tomu musíme dát jakýsi řád, až vlezeme na led.
Zatím jste tedy spokojený?
Naprosto. Nemůžu ani říci, že by se někdo nesnažil, všichni pracují velice dobře. Výborně přistupují k tréninkům. Také jsem moc rád, jak přijali novou informaci o průběhu letní přípravy.
To přesně znamená co?
Budeme trénovat 11 týdnů. Kluci se dozvěděli, že volno po přípravě nebude tak dlouhé, jak bylo v plánu. Určitě z toho nadšení nejsou, ale takhle jsme se rozhodli i kvůli tomu, že se tady nehrálo tak dlouho. Věřím, že nám to v sezoně pomůže.
Co jsem od hráčů slyšel, tak říkali, že je to teď opravdu pořádná dřina.
Jestli to tak sami cítí, tím lépe a já jsem za to rád. Bez letní přípravy to nejde dělat. O to pak bude jednodušší hrát takový hokej, který po nich budeme vyžadovat.
Jednou chci trénovat v NHL a nároďák. Proč mít malé sny? |
Zmínil jste posilování kádru i během sezony. Zvažujete, že do Motoru přivedete někoho z Ameriky?
Ta možnost tu určitě je. Přál bych si tým okysličit někým, kdo má jinou mentalitu a žije v jiné zemi. Nemá cenu se teď bavit o tom, jestli to bude Američan, nebo Kanaďan. To je jedno. Hlavně aby k nám přišel s vítěznou mentalitou, přinesl si s sebou nadšení a vášeň pro hru. Bez toho to nepůjde. Je jasné, že nevyhrajeme všechno, ale musí být vidět, že kluci na ledě nechali všechno, a lidi si řekli, že dnes to nevyšlo, ale bojovali. I proto bychom chtěli s vedením někoho takového přivést na zkoušku, a když se mu tady povede, tak s ním třeba navázat spolupráci.
Proč si myslíte, že se Budějovicím za pět let nepovedlo postoupit do extraligy?
Nechci hodnotit práci předchozích trenérů. Výsledky jsem sledoval, občas jsem byl i na zápasu či na tréninku. Proč to nevyšlo? Jedna z věcí je, že prostě soupeř byl lepší. Těžko však hodnotit jen z role pozorovatele.
Ptám se proto, že Marian Jelínek v rozhovoru na konci sezony připustil, že v kabině nemuselo být vše v pořádku. Jak je pro vás důležitá právě parta v týmu?
Parta nebo dobrá nálada v týmu jsou skvělá věc. Jenže ta se vytváří výsledky, které atmosféru v týmu hodně ovlivňují. Je jasné, že na nás a na vedení je, abychom vybrali v tomto smyslu zdravé hráče, kteří jdou celou sezonu jen za tím jedním cílem. Charakter mužstva poznáš, když se nedaří a když jde do tuhého.
A první liga není nic snadného.
Jasně, to jsem si vyzkoušel už jako hráč a teď se o tom přesvědčím i jako trenér. Na druhou stranu, když tomu dáš maximum, tak impossible is nothing (nic není nemožné). I proto chci, aby hráči přijali to, že pode mnou a pod Alešem bude sezona opravdu hrozně těžká. Už jenom třeba proto, že máme jedenáct týdnů letní přípravy.
Někteří fanoušci Motoru vás berou téměř jako spasitele. Bude se vám dobře pracovat pod tlakem, který tu je každý rok?
Moc si vážím podpory lidí. Tu jsem dostával i jako hráč, i když jsem tu de facto nic neodehrál (směje se). Teď je to úplně jiná role a s tlakem se musí počítat v jakékoliv profesi. Tlak má na sobě každý hráč, lídr týmu pak dvojnásob. Důležité je, jak se s tím popasuješ, ale tady to není jen o mně. Je to o nás všech, o tom, kam tým bude směřovat a jestli kluci půjdou tím samým směrem, kterým chceme jít my na střídačce.
Kádr opustil zkušený Václav Nedorost, ale zůstal tu například Zdeněk Kutlák. Jak je důležité mít v týmu takového hráče?
Pro mě je důležitý každý z týmu. Je jasné, že je fajn tam mít kluka, který má něco za sebou a ve světě si musel svou pozici vydobýt. Víš, že máš na ledě lídra, ale on to také musí potvrdit v kabině i na ledě. Že odešel Venca Nedorost, je pro nás velká ztráta, protože jsem ho chtěl mít na prvním centru. Ale bohužel, teď mě však zajímá náš kádr.
Kolik vám do ideálu ještě chybí hráčů?
Jsou tu tak dvě, tři okénka pro kluky na zkoušku. Jak jsem už říkal, chtěl bych kluky, co jsou odjinud. Nepotřebuju tu ale blázny, co nastřelí puk, poženou se za ním a udělají díru do mantinelu. Chci hráče, co budou bruslit, hrát dobře s pukem a zapadnou do kabiny.
Ne vždycky to ale zejména u zahraničních hokejistů vyjde.
To ne. Proto je nechceme hned kupovat, napřed musíme ty kluky poznat. Když sem přijde někdo ze zahraničí, tak nás musí přesvědčit a být lepší než domácí hráči.
Budete nervózní, až se poprvé postavíte na střídačku?
Určitě budu. Možná ne tak tolik z plné haly, ale z toho, jak se připravíme a jakým stylem se budeme před lidmi prezentovat. Bude to zdravá nervozita, protože ta tam musí být. Když by mě to v břiše nešimralo, tak tu na střídačce nemám co dělat.
