"Pořád mě dost bolí hlava," přiznává sedmadvacetiletý forvard, který po nárazu na mantinel utrpěl těžký otřes mozku a mnohačetné zlomeniny v obličeji. "Spím nějakých šestnáct hodin denně, protože mi to doktoři doporučili. Prý se tak mozek mnohem lépe regeneruje," vysvětluje.
Co všechno si ze zápasu v Trutnově pamatujete?
V podstatě vůbec nic. Jen určité fragmenty z cesty autobusem. Ale nedokážu si vybavit třeba ani den předtím. Všechno vím jenom z vyprávění.
To pro vás musel být pořádný šok, když jste se probral na nemocniční posteli...
Absolutně jsem netušil, proč tam ležím. Jestli jsem měl bouračku nebo se někde porval. Nevěděl jsem nic.
Hned jste se prý ale sháněl po hokejové výstroji...
To je pravda, moje první slova byla: dejte mi na helmu košík, já chci jít hrát. Byl jsem pod silnými sedativy, tak se mi to nezdálo tak hrozný.
A teď?
Vysadili mi injekce a některé prášky, takže teď je to samozřejmě mnohem horší.
Jinými slovy, na led už teď tak rychle nepospícháte?
Já pořád věřím, že kluci budou hrát play-off co nejdýl, to by pro mě byla šance. Ale doktor mě straší, ať s tím ani trochu nepočítám. Že je to léčba na tři až šest měsíců.
Je to hokej, tvrdý sport. To, jak mě trefil, faul byl, ale vztek na něj nemám. |
Nebudete mít potom strach přiblížit se k mantinelu?
Ne, v tom je právě výhoda toho, že si na nic ze zápasu nevzpomínám. Až znovu obuju brusle, nebudu mít aspoň hned před očima, že mě zase může někdo takhle srazit.
Určitě jste taky přemýšlel o Martinu Klementovi, který vám svým zákrokem zranění způsobil. Cítíte k němu zášť?
Ne! Je to hokej, tvrdý sport. To, jak mě trefil, faul byl, ale vztek na něj nemám. Taková situace při hokeji může potkat kohokoliv. A co se týká výhrůžek na jeho adresu, o kterých jsem slyšel, tak chci říct, že rozhodně nejsou ode mě a nesouhlasím s nimi. Já nechci žádnou pomstu.
Už se vám přišel omluvit?
Chystal se za mnou do nemocnice a já ho chtěl vidět, jenže v ten den, kdy měl přijít, mi nebylo dobře. Měl jsem velké bolesti, takže jsem to setkání nakonec zrušil.
Jan KočanProfil hráče Hokejový útočník narozený 10. března 1987 v Havlíčkově Brodě. V dorostu hrál za extraligový celek Pardubic, v juniorech za extraligovou Kometu Brno. V sezoně 2007-2008 debutoval v seniorských soutěžích, v dresu prvoligových celků Hradce Králové a Šumperka si zapsal 18 startů a 3 body (1+2), kromě toho pravidelně nastupoval za Uničov (14 zápasů, 10 bodů). V sezoně 2008-2009 působil v druholigovém Pelhřimově, od následujícího ročníku až dodnes hájí barvy Žďáru nad Sázavou. Letos měl mít navíc vyřízené střídavé starty do prvoligové Třebíče. V neděli 22. ledna 2012 byl při druholigovém utkání v Trutnově faulován domácím obráncem Martinem Klementem. Při následném pádu na mantinel utrpěl těžký otřes mozku a několikačetné zlomeniny v obličeji. S největší pravděpodobností ho čeká operace nosu. Doba léčení se odhaduje na tři až šest měsíců. |
Prý jste kdysi byli spoluhráči z jednoho týmu...
Ano, známe se z Hradce Králové. I když jsme se mohli vidět asi dohromady tak třikrát. On hrál tehdy za juniorku a chodil sem tam i na zápas áčka. Popravdě musím říct, že si ho moc nepamatuju. Známe se, ale na kafe jsme spolu nechodili.
Minulý týden v pátek jste byl na kontrole, měli pro vás lékaři dobré zprávy?
Takovým malým vítězstvím pro mě je, že se nemusí operovat kost pod okem. Ale mám špatně průchodnou dírku v nose, takže jedna operace asi bude nutná.
Asi? Existuje možnost, že byste na ni nakonec nemusel?
To ukáže až čas, ale každopádně podle doktorů by to bylo lepší. Nezáleží na tom, jak nos vypadá, jde o to, že by se mi bez operace hůř dýchalo.
Už můžete aspoň jíst?
Bolí mě celá čelist, jako bych strašně dlouho žvýkal žvýkačku. Když se snažím něco kousat, tak je to po chvilce taková bolest, že se to prostě nedá. Proto tady mám hlavně termixy a všechny možné druhy jogurtů. A maso můžu taky jen v kašovité podobě.
Kdo se o vás doma nejvíc stará?
Rodiče a přítelkyně. A taky za mnou každý den chodí klubový doktor, pan Jirčík. Mám se tady líp než v nemocnici, poskytují mi nadstandardní péči. Dá se říct, že stačí lusknout a všechno se točí kolem mě.
Vzhledem k tomu, že vaše zranění jsou v obličeji, asi jste si na začátku nebyl moc podobný...
Skoro jsem se nepoznal. A ani přítelkyně. Jedna část obličeje byla strašně oteklá, ani na oko jsem neviděl. Teď už je to naštěstí výrazně lepší. Jediné, co mi z těch otoků zbylo, je trochu bambulatější nos.
Bezprostředně poté, co se objevily informace o vašem zranění, začaly chodit do klubu i vám nejrůznější povzbudivé zprávy. Byl jste překvapený z takového zájmu?
Určitě. Nikdy by mě nenapadlo, že někoho může zajímat nějaký druholigový hráč. Každopádně je to moc příjemné, všechny ty zprávy a dárky. Hodně mi to pomáhá.
A výsledky svého týmu sledujete poctivě?
Samozřejmě, koukám na onlajny. A řeknu vám, že je to pro mě hrozný. Tým bojuje o play-off a já musím ležet v posteli.
Už se za vámi byli spoluhráči podívat?
Zatím ne, protože návštěvy ještě moc nepřijímám. Hlavně taky proto, že šestnáct hodin spím. Ale s klukama jsem v kontaktu – píšou mi esemesky a nechávají vzkazy na facebooku. A hned, jak to půjde, za nimi vyrazím do kabiny.
