To se bílým hvězdám už téměř s jistotou podaří. Jenže třebíčský tým ukázal, že může myslet mnohem výš a nyní útočí na prvenství v celé soutěži. Sedm kol před koncem má na druhý Vsetín pětibodový náskok. „Je to malý hokejový zázrak,“ tvrdí Svoboda.
Skutečně to vnímáte až takto?
Je to tak. Protože možnosti našeho hokejového klubu doopravdy nejsou takové, jako mají jiné kluby v soutěži. Proto si myslím, že na to první místo byli jiní aspiranti, než jsme zrovna my.
Do konce základní části však zbývá už jen sedm kol. Budete se snažit své umístění uhájit?
Určitě. Kdyby se nám totiž podařilo první příčku uhájit, byl by to jeden z historických momentů klubu. Protože první liga je velice těžká, vyrovnaná a tím, jak se zúžila, se nesmírně zkvalitnila. A když to máme takhle rozehrané, pokusíme se s tím porvat a první místo uhájit.
Hlavní předností třebíčského klubu v této sezoně jsou domácí zápasy. Před svými fanoušky jste dosud odehráli 23 utkání a nebodovali jste v pouze v jediném z nich. Už víte, čím to je?
Nevím. Náš stadion není ničím specifický, rozměrově ani herně. Samozřejmě, když se vyhrává, je tam skvělá atmosféra. Jsme rádi, že se nám doma daří, že našim fanouškům můžeme přinést radost z vítězství. Ale čím to je? Doopravdy nevím. A kdybych věděl, tak si určitě ten recept schováme. (usmívá se)
Ne nadarmo se říká, že je vždy lepší mít úspěšnější výsledky doma než venku. Souhlasíte s tím?
Samozřejmě, jednoznačně. Asi dvě tři sezony nazpět (ročník 2019/20) jsme vozili hodně bodů z venku a nedařilo se nám naopak tolik doma. A tohle je stoprocentně lepší. Co si budeme říkat, diváci se přijdou podívat na hokej a více je potěší výhry. Takže je to ideálnější.
Na návštěvnosti se však výsledky až tolik neprojevují. V průměru v Třebíči chodí přes 1 100 diváků. Jste s tím spokojení?
Je to odraz pocovidové doby a všech ekonomických problémů, co dnešní doba s sebou přináší. Dříve se říkalo, že platí pravidlo, že čím lépe bude klub hrát, tím by ta návštěva měla být vyšší. Což se bohužel v dnešní době neprokazuje. Ale to je problém všech klubů v první lize.
Když jsem o tomto mluvil s trenérem a manažerem v jedné osobě Kamilem Pokorným, říkal mi, že ho mrzí trochu rozlosování. Že na vaše domácí zápasy vychází více pondělků a střed než sobot, kdy by lidé přišli na hokej spíš.
Je možné, že i to může hrát svou roli. Stejně jako konkrétní soupeř. Když u nás v sobotu hrála Jihlava, přišlo najedou 3 600 diváků. Což je letošní rekord. Jenže si myslím, že by mělo být jedno, jestli hrajete v pondělí, ve středu, nebo v sobotu. Jednou týdně by si lidé mohli najít čas a na hokej dorazit.
Jak je ale lépe přilákat než dobrými výsledky?
To s vámi souhlasím. Přesto do budoucna budeme muset hledat řešení, jak fanoušky dostat zpátky na stadion. Protože jedna stránka je atmosféra při utkáních, druhá je ekonomický aspekt. Diváci s sebou přinášejí peníze. A ty jsou prostě pro chod klubu nutné.
Když se na chvíli trochu zasníme... Být v podobné situaci například nějaký fotbalový klub, bude se mluvit o případných plánech na postup. V hokeji je ale situace výrazně odlišná, že?
Je to opravdu o něčem jiném. Ve všech sportech, ať je to hokej, nebo fotbal, se řeší ekonomická síla klubu. To je vždy první kritérium. A druhé, když zůstaneme u hokeje, je zajištění určitých technických norem a parametrů, které musíte splnit, abyste extraligu mohli hrát. A ty my prostě nesplňujeme.
Nejvyšším myslitelným cílem je tak postup do baráže?
Ideálním výsledkem pro nás je první ligu vyhrát, dojít do baráže a zkusit se poměřit se soupeřem z vyšší soutěže. Ale to je daleká cesta. A jak jsem už v úvodu zmínil, těch aspirantů je tam hodně. A my rozhodně nebudeme patřit mezi favority.
Jak vás ostatně takoví vlčáci jako Vsetín či Poruba jako soupeře vnímají?
To je spíš otázka na ně. My se ale rozhodně nebudeme nikoho bát jen proto, že jsme buď menší, nebo ekonomicky slabší klub. To rozhodně ne. Ostatně naše postavení je nejlepší ukázkou toho, že v první lize může skutečně každý porazit každého. Čehož je příklad i to, že jsme minulý týden ztratili body v Šumperku, který hrál famózně.