„Moje role je dávat góly, hrát do těla. A být týmový hráč, pomoct k záchraně,“ hlásí 36letý rekrut, který v deseti zápasech za Slovan nastřílel čtyři góly a tři připravil.
Se svými 202 centimetry je nepřehlédnutelný. „Hrál jsem hokej od čtyř let a nemohl jsem tušit, že takhle vyrostu. Jsem za to rád, má to svoje výhody i nevýhody, snažím se to brát pozitivně,“ tvrdí útočník. „Minus je, že když dám menšímu hráči tělo, jdu na trestnou lavici, protože ho trefím do hlavy. Snažím se proto hrát čistě.“
A plusy? „Když se s mojí dlouhou hokejkou roztáhnu, dosáhnu na víc puků a vypíchnu je, což se před bránou hodí. Obránci jsou zvyklí na menší hráče, řeknou si, ten bude v klidu, ale ono to v klidu není,“ usmívá se ústecký čahoun.
Jeho přednosti Slovan využívá. „Umí dávat góly. Jeho výška je zbraň, před bránou je platný, musíme hrát přes něj,“ apeluje asistent trenéra Jaroslav Roubík.
V extralize nastupoval Urban za Liberec a Mladou Boleslav, jediný zápas mu chybí, aby jich měl 400. „Stále jsem boleslavský hráč, mám tam střídavé starty. Ale teď řeším jen Ústí. Věřím, že kvalita tady je, aby se ještě zabojovalo o šanci na play off,“ nevzdává se, byť Slovan je čtrnáctý, tedy na příčce pro play down.
Urban po příchodu ze Slovenska herně pookřál. „Nemůžu o Liptovském Mikuláši říct nic špatného, ale trápil jsem se, nebyl jsem to já. Manažer klubu mi volal, že chce obměnit kádr. V jedenáct hodin jsem byl bez práce, ve dvanáct jsem podepisoval smlouvu s Ústím. Můj agent byl akční,“ děkuje útočník. „Bylo to rychlé, ale na jednu stranu jsem rád, že mám svůj klid, jsem doma.“
