Když má brněnská Kometa v brankovišti personální potíže, sahá vcelku pravidelně do Třebíče po svém bývalém gólmanovi Pavlu Jekelovi. A bylo tomu tak i den před silvestrem, kdy ho nasadila jako svoji jedničku do souboje na ledě kladenských Rytířů.
„Já si konec roku užil parádně, jen škoda, že ten zápas s Kladnem nedopadl líp. Ale prostě všem je jasné, že dny nejsou jen skvělé,“ zamýšlel se osmadvacetiletý Jekel.
Předpokládám, že mluvíte o svém střídání zhruba v polovině utkání, kdy domácí Kladno během pár minut otočilo skóre z 0:1 na 3:1. Protože jinak brněnská Kometa nakonec vyhrála 5:4 v prodloužení...
Jasně, mluvil jsem o sobě. Při prvním inkasovaném gólu jsem trochu ucuknul, asi holt ještě nejsem stoprocentní. A u těch dvou dalších mi puk jednou spoluhráč těsně tečoval a podruhé jsem v podstatě nic neviděl, nestačil jsem zareagovat.
Jak se s vámi brněnští trenéři loučili? Už víte, jestli vašich služeb v nějaké dohledné době znovu využijí?
Rozloučili se normálně. Poděkovali mi a já jim, protože jsem byl moc rád, že jsem si zase mohl po delší době zachytat v extralize. Co se týče dalších plánů, to bude záležet na vedení klubu.
Každopádně na to, že jste byl před sezonou na operaci zad a nevědělo se, jak to s vámi bude dál, jste toho nakonec stihl dost. Vlastně jste si během dvou měsíců vyzkoušel druhou ligu ve Velkém Meziříčí, pak jste naskočil v Třebíči do Chance ligy a v závěru roku vyšla i extraliga s Kometou...
Musím přiznat, že s něčím takovým jsem vůbec nepočítal. Jsem rád, že jsem se mohl vrátit v relativně rychlém čase a že moje výkony jsou aspoň trochu slušné. I když se samozřejmě snažím, aby to bylo lepší, abych se vrátil do formy, jakou jsem měl předtím.
Dá se říct, že už jste úplně v pořádku, nebo se ještě občas nějaká potíž objeví?
Furt cítím brnění v prstech, ale to není nijak omezující, spíš nepříjemné. Prý se to může spravit, ale taky mi to už možná zůstane napořád. A taky záda občas zatahají, ale to stačí jeden nebo dva cviky a je to zase v pořádku. Takže dobrý.
A na ono zmiňované brnění prstů se nelze vymluvit ani při nějakých domácích pracích?
(směje se) Bohužel ne. A já bych se vlastně ani vymlouvat nechtěl.
Vraťme se ještě chvilku na led. Den před zmiňovaným duelem na Kladně jste odchytal výborné utkání v dresu Třebíče doma proti Znojmu. Jak jste si užil derby, na které se přišly podívat téměř tři a půl tisíce diváků?
Bylo to super, přišla opravdu spousta lidí. Navíc jsme vyhráli.
Konečný výsledek byl 4:1, když čtvrtý gól střílel do prázdné brány David Michálek. Jenže nechybělo mnoho a chvíli před ním jste se mohl trefit i vy...
Jsem rád, že jsem puk aspoň zvedl dost vysoko. Většinou při takové situaci trefím hned prvního borce po zemi. (směje se)
Chybělo jen pár decimetrů...
Už ve vzduchu jsem viděl, že puk jde malinko vedle. Člověk sice doufá, že se nějak stočí a změní směr, ale nedá se nic dělat. Aspoň mám cíl, budu to zkoušet dál.
Takže něco jako předsevzetí do nového roku?
Cíle si dávám vždycky před sezonou. Na začátku roku už si pak přeju, aby záda držela a abych měl hlavně zdravou rodinu.
