„Na magnetické rezonanci bylo vidět, že je to špatné, že už s tím žádné cviky nic neudělají a že musím na operaci,“ vybavuje si tehdejší těžké období Jekel.
Byla to hodně dlouhá pauza?
Nikdy bych si dobrovolně takhle dlouhé volno nedopřál, ale na druhou stranu jsem za něj docela rád. Odpočinek mi přišel vhod, hlavně psychicky. Pořádně mě to nakoplo, mám zase velkou chuť chytat.
Chcete říct, že před operací jste jí tolik neměl?
Pořád jsem chtěl chytat, ale v hlavě jsem chvílemi nemohl. Bylo toho asi nějak moc, špatně jsem se soustředil.
A teď?
Jsem strašně rád, že jsem zpátky. A věřím, že i fanoušci.
Úplně na začátku bylo kolem vašich zdravotních problémů dost nejasností, mluvilo se o nich neurčitě. Myslím, že se mnohým ulevilo, když přišla zpráva, že jdete na operaci v uvozovkách jen s vyhřezlou ploténkou...
Slůvko „jen“ je opravdu pouze v uvozovkách, protože to bylo docela vážné zranění. Naštěstí šlo ale uzdravování dobře a rychle.
Asi jste byl poslušný pacient...
Snažil jsem se, chtěl jsem se co nejdřív uzdravit. My sportovci máme výhodu, že umíme s tělem pracovat odmalička. Navíc jak kondiční trenér Konečný, tak i paní fyzioterapeutka Zahrádková se shodli, že mám pohybovou inteligenci. I proto jsem byl brzy fit.
Co si pod tím mám představit?
Prostě to, co vidím, umím hned napodobit. Co jiným trvá při rehabilitaci týden nebo dva, se mnou zvládla paní Zahrádková během hodiny.
Vraťme se ještě do doby, kdy jste nemohl po operaci dělat vůbec nic, jak jste trávil dny?
Sledoval jsem seriály, poslouchal hudbu, povídal si s manželkou, hrál si se synem. Právě manželce bych chtěl za tohle období moc poděkovat, protože celá domácnost a starost o syna byly hlavně na ní. A vděčný jsem i svému agentovi, kondičnímu kouči, paní fyzioterapeutce, trenérovi gólmanů... Zkrátka všem, co mi pomohli se vrátit.
Zatím jste v Chance lize odchytal zápas v Prostějově, kde Třebíč vyhrála 3:1. Nastoupíte i ve středu doma proti Přerovu?
Takový je plán. Jsem v pořádku, nic mě neomezuje, takže se těším. A doufám, že fanoušky nezklamu.