To jste si tak věřil?
Já jsem předtím jel dva nájezdy a oba dal. Ale když se podíváte na naši nástěnku, tak budu možná nejčastěji dřevák, protože kluci moje nájezdy znají a já jich moc neumím. Ale zrovna tento mi celkem jde, takže jsem si věřil a doufal, že Mikeš (olomoucký útočník Mikšan) nebo Honza Mikel to gólmanovi neřekli, protože asi nečekali, že pojedu já.
Takže jste od začátku věděl, co uděláte?
To jo, já nejsem zas takový plejer, abych čekal, co gólman udělá. Já jsem rozhodnutý deset minut dopředu. Když se koukáte na Michala Černého, tak ten do poslední chvíle čeká, co gólman udělá. Já naznačím střelu a snažím se ho rozhýbat. A buď to vyjde, nebo ne.
Cloumá s vámi v takových chvílích nervozita?
Já jsem v životě nájezd nejel, až letos třikrát. Poprvé jsem jel v Havlíčkově Brodě. Tím, že mi to vyšlo, tak sebevědomí stoupá. Už ho mám skoro jako Bednář (smích).
Jak se vám hrálo prodloužení s vědomím, že jste těsně před koncem základní hrací doby inkasovali gól na 2:2?
Bylo to vabank, ale já jsem nebyl nijak ve stresu, protože série se hraje na "best of seven", a kdybychom prohráli, tak by to žádná tragédie nebyla. Ale je výhoda pro naše sebevědomí, že jsme nájezdy zvládli, protože v sezoně se nám moc nedařily.
Byl čtvrtý zápas nejtěžší?
Pro mě osobně byl nejlepší, protože měl krásný konec. Já jsem se hlavně ty první dva zápasy docela trápil, nemohl jsem se do toho dostat. Ale zaplaťpánbůh jsme to dotáhli do vítězného konce. Sice jsme sérii vyhráli 4:0, ale Olomouc docela kousala a nebylo to lehké.
