Jako třeba ve chvíli, kdy hodnotil výkon svého vrstevníka Petra Nedvěda, jenž se definitivně rozloučil s hokejovou kariérou.
„Klobouk dolů před jeho výkonem, když nehrál tak dlouho a na tenhle zápas přijel vlastně z lyžování. Hrál výborně, všechno si odjezdil. Což není moc dobrá vizitka pro nás ostatní. Hokejista, který čtyři roky nehrál, byl ve 46 letech nejrychlejší. Budeme muset šlápnout. Nebo se ho budeme muset zeptat, co dělá, abychom trénovali jako on.“
I vy jste byl u klíčových momentů utkání.
Já jsem ale pořád aktivní hráč, takže by to takové překvapení být nemělo.
Odehrál jste přes dvacet minut, měl tři střely a tři asistence. Jste spokojený?
Já hlavně nevěděl, jestli vydrží koleno, ale nakonec to bylo docela dobrý. Bolesti jsem neměl. Teď se potřebuju dostat do tempa, protože nás v play-off čekají úplně jiné zápasy. A tréninkem se do toho dostanu těžko.
Čekal jste, že vydržíte celý zápas?
I když jsem měsíc nebyl na ledě, tak tréninky v Calgary, to je úplně jiný level. Náš trenér v Calgary, to je totální blázen na tréninky. Vydržet ho, to je opravdu umění. Zvlášť když je město položené hodně vysoko a vzduch je tam řídký. Asi mi to pomohlo, protože jsem tady v Liberci vůbec neměl s dechem problémy. Mohl bych hrát klidně každé druhé střídání. Akorát že chybí rychlost. Starty tam nejsou. Nohy postupně odcházejí. Kondice a dech jsou v pohodě, akorát nohy jsou pomalejší.
Přišlo mi, že postupem času získáváte jistotu. Osáhaval jste si limity zraněné nohy?
Musím zaklepat, noha byla v klidu. Jediný problém byl, že jsem hrál s ortézou, na kterou nejsem vůbec zvyklý. Ale díky ní byl vaz pevnější. Bál jsem se osobních soubojů, aby mi do nohy někdo nestrčil, protože pak by se mi koleno podlomilo. A fyzička? Samozřejmě je to jiné tempo než v NHL, takže se to dá vydržet s měsíční tréninkovou pauzou. Ale celkový projev týmu musí být o hodně lepší, abychom se dostali dál.
Pohltil vás zápas? Viděl jsem, že jste během něj chodil za spoluhráči na střídačce a radil jim.
Ne, to není, že bych někomu radil. To jsou prostě zkušenosti. Pět hráčů hraje společně, jde jenom o to, jak mezi sebou komunikujou. Telepatii nemáme tak zvládnutou, abychom ji využívali, tak o sobě musíme vědět předem - být sehraný - a když ne, tak na sebe musíme mluvit. Od toho máme pusu. Mně připadá, že v dnešním hokeji to málokdo vezme na sebe, aby řekl: Pojďme to hrát takhle. Hráči se před sebou stydí, nebo nechtějí vzít zodpovědnost. To je špatný. To není o tom, že by ses povyšoval nad ostatní. Jde o to, aby všech pět hráčů hrálo na stejné úrovni, tím pádem si hokej hodně zjednoduší, když vědí, kam půjde puk a kdo by kde měl být. To jsou detaily, které když zvládneš, tak se o hodně míň nadřeš a máš daleko lepší výsledky.
Jak jste si užíval atmosféru, ve které bylo znát, že fanoušci přejí i vám?
Věděli jsme, že to bude... Nechci říkat cirkus ani exhibice, ale utkání pro Péťu, na který přijdou lidi. Náš cíl byl jediný - vyhrát, získat tři body a hrát dobrý hokej. Což se nám první dvě třetiny moc nedařilo. Hodně jsme se trápili.
Cítil jste od fanoušků velkou energii?
Od svého příjezdu cítím obrovskou podporu od fanoušků. Snažím si to užít. Na druhou stranu je můj cíl pomoct Kladnu dostat se do nejrychleji do formy.
Na tlak od lidí jste zvyklý za celou kariéru. Není to teď přece jen trochu jiné?
Žádný tlak necítím. Je mi 46 let, já už si to odehrál, já už se snažím získat radost do své hry. Ono je docela těžké získat motivaci. Momentálně mi chybí chuť dávat góly.
Jak berou spoluhráči humbuk kolem vás?
Těžko říct. Ne vždy na vás ve druhé lize přijde sedm tisíc lidí. Někteří hráči, kteří nemají zkušenosti z extraligy, na to nejsou zvyklí. I tohle je může vyvést z míry. Ale čím rychleji si na to zvykneme, tím líp pro nás. Zápasy v play-off budou hodně vyhecované. Věřím, že bude stále vyprodáno. Je jenom na nás, jak se s tím vyrovnáme.
Od soupeřů jste respekt cítil?
To mi nevadí, já bych byl radši, kdyby do mě šli. Já s hrou do těla nemám problém. Myslím, že jsem pořád tak silný, že mě málokdo srazí. Pro mě je horší, když do mě nejdou a čekají, kam dojedu. To je problém.
Jak vám seděli spoluhráči v lajně? Vypadalo, že osmnáctiletý Kubík se chytil.
Není to jednoduché, my jsme spolu hráli poprvé v pátek na tréninku, a to ještě nebyl žádný trénink, kde bychom zkoušeli zápasové cvičení. Vlastně jsme se nepotkali v pětce. Budeme to muset vybrousit. Zápasy budou kvalitnější a kvalitnější a těžší a těžší.
