Zažil zlaté časy vrchlabského hokeje za dob majitele Petra Dědka v první lize a neopustil ho ani v dobách zlých, kdy klub začínal zase od nuly v krajském přeboru. Martin Filip by klidně mohl být symbolem klubové věrnosti.
Zkušený hokejista s úžasným citem pro přihrávku se totiž v jedenačtyřiceti letech nechal zlákat ke svému druhému angažmá ve Vrchlabí, kde je hokej zase na vzestupu. V uplynulé sezoně totiž vybojoval druhou ligu a teď zbrojí na první ročník, v němž se do této soutěže po letech vrací.
Ještě vloni jste válel za Duklu v první lize. Jak se upekl přestup?
V Jihlavě mi skončila smlouva. Ale je fakt, že už předtím jsme byli dohodnutí s Vrchlabím, že bych se v případě postupu klubu do druhé ligy vrátil. Takže jsem jen dodržel slovo.
A co Dukla? Neuvažoval jste o dalším roce v první lize, kdyby vám její vedení nabídlo smlouvu?
Vzhledem k tomu, že tam skončili další dva starší hráči, byl bych tam jako kůl v plotě. Navíc se rozhodli mužstvo překopat, nejstarší hráč tam teď má 32 let. Ale podotýkám, že jsme se rozešli v dobrém. S Duklou jsme domluvení, že jí zase pomůžu v play-off.
Není moc hokejistů, kteří s jedním klubem nastupují ve třech různých soutěžích. Jak se těšíte na tuhle zkušenost?
Těším se moc. Postup do druhé ligy je jedním z důvodů, proč jsem se vlastně do Vrchlabí vrátil. Ale ani jsem si neuvědomil, že to bude třetí soutěž, kterou s týmem zažiju.
Pomáhal jste Vrchlabí ještě v první lize, potom v krajském přeboru, o němž jste prohlásil, že to je "jiný hokej". Co očekáváte teď?
Že to bude něco mezi tím (smích). Za hlavní věc považuju to, že se hokej ve Vrchlabí zase dere nahoru. Vývoj týmu se posunul jinam, má to hlavu a patu a především to ve druhé lize bude zase víc o hokeji, než jen o nadšení, jak to bylo na začátku. Věřím tomu, že zlepšování bude pokračovat.
Je vám jedenačtyřicet let. Jakou máte v hokeji ještě motivaci?
Hokej mě pořád baví. Chci vyhrávat a myslím si, že mám pořád na to, abych dokázal případné vítězství ovlivnit, abych byl přínosem.
Na konec kariéry jste jako někteří vaši vrstevníci nepomýšlel?
To určitě ne. Dokonce jsem si po konci poslední sezony zjistil, že nás v první lize bylo jen třináct, kteří jsme odehráli všechny zápasy. Když mi bude zdraví sloužit, nemám důvod končit.
Ale pomalu se přesouváte na druhou stranu barikády. Ve Vrchlabí budete i hrajícím asistentem trenéra. Jak to vzniklo?
Vrchlabí i já jsme měli ten samý nápad, tak jsme ho jen realizovali. Jsem už zařazen v "mezišuplíku". Hokej dělám celý život, a tak až jednou hrát nebudu (úsměv), rád bych trénoval.
