V posledním měsíci roku 2007 posbíral v sedmi zápasech celkem 12 kanadských bodů a čtenáři deníku MF DNES a internetového serveru iDNES.cz ho za to zvolili nejlepším sportovcem kraje Vysočina.
"Fakt? No, něco takového mi někdo říkal, ale moc jsem tomu nevěřil," usmíval se jihlavský hokejista. "Určitě všem, kteří mi poslali hlas, moc děkuju, je to hlavně jejich zásluha," dodal.
Tři góly a devět přihrávek v pouhých sedmi zápasech, to je slušná bilance. Prosinec byl pro vás viditelně úspěšný měsíc...
Úspěšný byl hlavně z toho pohledu, že se nám začalo dařit jako týmu. Konečně jsme víc bodovali a v tabulce jsme se dostali před Třebíč.
Kde se to najednou zlomilo? Do té doby se Dukla spíš trápila...
To ano, ale bylo jasné, že nemáme špatný tým. Stačilo vyhrát dva zápasy po sobě a najednou jsme se zvedli. Pak už vám začnou vycházet i takové věci, které by jinak nikdy nemohly vyjít.
Takže je hokej hlavně o psychice?
Určitě, já si myslím, že psychika v tom všem hraje tak šedesát procent.
V závěru roku prošla Dukla docela hektickým obdobím. Měnilo se vedení, předtím trenér. Skoro to vypadá, jako by vám vypjatá atmosféra paradoxně pomohla...
Hlavně bylo jasné, že my hráči s tím nic nenaděláme, ať se nám to líbí nebo ne. Samozřejmě jsme všechno vnímali, ale nenechali jsme se tím nijak rozhodit. My jsme tady od toho, abychom na ledě předváděli co nejlepší výkony za každé situace.
Jak vlastně probíhá vaše příprava na zápas? Máte nějaký stálý rituál, kterého se držíte?
Skoro každý hokejista nějaký má, alespoň malý, ale určitě ho neprozradí. To by pak totiž nefungovalo. (smích)
A poznáte třeba při prvním pobytu na ledě, jestli vám tenhle zápas vyjde, nebo ne?
Jo, někdy mám lehký nohy a cítím, že se mi bude dobře bruslit. Ale rozhodně to není směrodatný, protože jindy mám tentýž pocit, a přitom to nakonec nestojí za nic. (smích)
Po třetině vždycky zůstáváte sedět na střídačce a do kabin odcházíte až po několika minutách...
Jsem takhle zvyklý už někdy od dorostu. Mně ta pauza v kabině vždycky přijde hrozně dlouhá, takhle si ji alespoň zkrátím. (smích)
Vy ale nespěcháte do kabiny ani po zápase...
Musím přece poděkovat divákům. Hlavně těm, kteří chodili, i když se nám zrovna nedařilo. Nevykašlali se na nás a za to jim patří dík.
Přesto jste chtěl odejít z Jihlavy. Po loňské sezoně vás lákalo Znojmo. Byl jste hodně zklamaný, že jste se nevešel do sestavy?
Samozřejmě, že jsem byl zklamaný, protože každý hokejista si chce zahrát extraligu. Ale určitě jsem nebral návrat do Jihlavy za něco podřadného, naopak. Byl jsem moc rád, že o mě stáli.
Občas si ale za Znojmo přeci jenom zahrajete. Třeba teď v neděli v Karlových Varech...
Měli několik zraněných hráčů a zavolali mi, jestli bych s nimi mohl jet. Samozřejmě jsem souhlasil, docela dost jsem si zahrál.
Ale taky jste strávil nějakou dobu na trestné lavici. Za co bylo těch deset minut?
To ale vůbec nebyl můj trest, bylo to pouze špatně zapsané (brání se s úsměvem). Už několik lidí se mě ptalo, co jsem vyváděl. Je pravda, že jsem byl vyloučen, ovšem jenom na dvě minuty, těch deset dostal Roman Erat.
Zpátky k první lize. Ve středu (dnes) vás čeká cesta do Prostějova. Vzhledem k tomu, že má Dukla před Hanáky luxusní osmnáctibodový náskok, nemůže hrozit nějaké podcenění?
Pro nás není žádný soupeř slabý. Rozhodně tam pojedeme s tím, že chceme vyhrát. Hlavně musíme vycházet z dobré obrany a hrát na brejky.
Vraťme se k vašemu vítězství v anketě, porazil jste i rychlobruslařku Martinu Sáblíkovou. Troufl byste si s ní absolvovat nějaký závod?
No to rozhodně ne. Já myslím, že bych jí nestačil ani od modrý čáry k modrý. (smích)
Je vidět, že sledujete i výkony jiných sportovců?
Samozřejmě. Já v televizi koukám hlavně na sport. A Martinu už jsem pochopitelně taky několikrát viděl.
