„Kluci v Chomutově ze mě chtějí mít Dominátora, tak se jim to snažím plnit,“ usmívá se 20letý talent.
Proč jste si vybral Haškovu devětatřicítku?
Narodil jsem se hned po Naganu (v roce 1999), rodiče mi dali jméno po Haškovi a jsem moc rád, že tady můžu nosit i jeho číslo.
Pouštěl jste si někdy nějaké jeho zápasy?
Viděl jsem nějaké jeho zákroky z Nagana a slyšel jsem o něm hodně od pana Růžičky, ještě když tady trénoval. Vyprávěl mi, že na tréninku třeba nedostal ani gól.
Vzal byste si něco od Haška?
Nedostat ani gól na tréninku by bylo fajn. (smích) Musel v sobě mít velkou soutěživost, to bych také chtěl přebrat. Vím, že chytal úplně jiným stylem, než je obvyklé dnes, navíc ti hráči už jsou zase mnohem vyspělejší. Existují videa, týmy se připravují se i na gólmany, je to prostě všechno už jinde.
Váš otec byl asi velkým fanouškem hokeje, když vám dal jméno po brankářské legendě.
Sám dlouho chytal v Táboře. Já byl ze začátku hráč v poli, ale někdy ve čtyřech letech jsem poprvé vlezl do brány a začalo mě to bavit.
A teď je z vás jasná jednička v prvoligovém Chomutově. Jaké to pro vás je?
Užívám si to. Dostávám tady hrozně moc prostoru a snažím se odvádět co nejlepší výkony, abych se v dalším zápase zase dostal do brány a chytal pravidelně.
Vám možná paradoxně i pomohlo, že Chomutov sestoupil z extraligy.
Je to tak, aspoň teď dostávám víc prostoru, snažím se ukázat.
Jak těžké je pro tak mladého brankáře pravidelně chytat 1. ligu?
Je to psychicky náročné. Když se hraje třeba třikrát týdně, tak už si asi dokážu představit, jak je to těžké v NHL, kde hrají obden. Párkrát mi tady dali i volno, abych si psychicky odpočinul.
Co je pro vás nejtěžší? Udržet koncentraci?
Asi ano. Zápasy nevyhráváme o čtyři pět gólů, spíše o jeden. A jsou to často nervy až do konce. Takže je to psychicky náročné. Když je to 3:2, musíte být pořád stoprocentně koncentrovaný až do konce. Ale samozřejmě mi takový zápřah pomůže, budu se zlepšovat.
Odmaskovaný brankář Chomutova Dominik Pavlát nevěřícně reaguje na gól olomouckých hokejistů, kteří už společně slaví.
Jak se mladý gólman jako vy vyrovnává třeba s hloupě inkasovaným gólem?
Snažím se na to nemyslet, jako by to bylo pořád 0:0. Inkasované góly rozebíráme až po zápase s trenéry. O třetinách se snažím úplně vypnout, nepřemýšlet nad tím a jít do další části zápasu s čistou hlavou. Snažím se uklidnit. A v zápase pak zase udržet koncentraci, aby mi tam třeba neprošel nějaký puk z půlky hřiště.
Ještě nedávno jste studoval střední školu, už máte hotovo?
Odmaturoval jsem den před prvním zápasem v Chomutově. Školu už mám tedy naštěstí za sebou a můžu se soustředit jen na hokej. Užívám si to.
Nemáte teď víc času na nějaké vylomeniny?
To určitě ne, vždyť jsou obden zápasy. Když třeba přijedeme v noci z Havířova či Frýdku, tak jsem druhý den úplně nepoužitelný. Na žádné hlouposti nemám čas ani náladu.
V extralize tu s vámi byli zkušení brankáři jako Ján Laco či Justin Peters. Nechybí vám v Chomutově někdo takový?
Určitě by se tady někdo takový hodil, ale když tu nikdo není, tak je to na mně. Laco i Peters jsou skvělí gólmani, hodně jsem toho od nich okoukal. Teď vše probírám hlavně s trenérem gólmanů, který se mi hodně věnuje, připravuje mi individuální tréninky. Dělá pro mě moc.
Říká vám, v čem byste se měl ještě zlepšit?
Chyby se budou dělat vždy, ale snažíme se je na tréninku samozřejmě odstraňovat. Ukážeme si to na videu, tam je hned vidět, že jsem stál třeba jinde, než jsem měl, nebo že jsem udělal špatnou rozehrávku. Určitě vím, že pořád mám hodně co zlepšovat.
Jaké máte s Chomutovem cíle? Sníte o návratu do extraligy?
Určitě máme ty nejvyšší cíle, je fajn, že se neplácáme někde dole. Je pro mě velká výzva dostat se zpátky do extraligy.
Když to nevyjde s Chomutovem, třeba zaujmete nějaký nynější extraligový klub. Uvažujete i tímto směrem?
Snažím se každý den odvést maximum, a když si mě někdo všimne, budu rád. Ale neupínám se k tomu, jsem tady spokojený.
