Hokejisté Chomutova tehdy, v prosinci 1956, pohřbívali své spoluhráče, kamarády. Stáli u věnců, u zlověstně černých vozů s rakvemi. Poslední cesta vedla symbolicky od zimního stadionu.
I chomutovský hokej si prožil svůj černý den, ne nepodobný tomu, který teď osudově ranil mužstvo z ruské Jaroslavle. Severočeský klub tragédii popsal v knize mapující jeho minulost.
Při návratu z turnaje ve Švýcarsku pohřbily trosky letadla také Stanislava Vaisochra, zakladatele klubu, který po druhé světové válce vdechl chomutovskému hokeji život. Zemřel předseda tělovýchovné jednoty Jan Výborný, brankář Miroslav Pašek, útočníci Zdeněk Nový a Ondřej Borovička, redaktor listu Práce Jindřich Vrba; s nimi třeba i čínský umělecký soubor.
Baník Chomutov, to byl tehdy pojem. Vždyť v sezoně předtím sahal po titulu, utekl mu o pouhé tři body. Na turnaji ve Švýcarsku porážel soupeře jako kuželky: čtyři zápasy, čtyři výhry, skóre 39:16. Unavený, ale šťastný tým se chystal na návrat domů. Měl rezervovaná místa v letadle, jenže pak došlo k osudové volbě.
"Všichni jsme měli letět naší IL-14 domů. Pak za námi přišel vedoucí letiště a říkal, že nějaká chilská delegace nestihla svůj let na kongres do Moskvy a jestli bychom jim neuvolnili pět míst. A tak se rozhodlo, že poletí domů jen ti hráči, kteří měli druhý den hrát v Plzni mistrák," vzpomíná v knize legendární Miroslav Klůc, rytíř zimních stadionů, jenž za Chomutov nastřílel rekordních 1 194 gólů.
Černý Petr zbyl na již zmiňovanou pětici, z Curychu letěli pozdějším spojem. V sobotu 24. listopadu 1956 v 18:20 se letoun na pravidelné lince československých aerolinií odlepil od země. Čtyři minuty poté se Iljušin IL-12B zřítil rychlostí 300 km/h k zemi poblíž švýcarsko-německé hranice. Ze tří kilometrů.
Selhaly motory, šlehaly z nich plameny. Nikdo nepřežil. "Letadlo prý ve vzduchu vybuchlo," dozvěděl se brankář Karel Straka, již zesnulý. "Byl to obrovský šok," vzpomínal v publikaci chomutovského klubu.
Osudy zemřelých se mrazivě podobají těm nynějším z Jaroslavle. Třeba český útočník Jan Marek už nechtěl v Rusku být, bál se létat a hodlal se vrátit domů... Na seznamu chomutovských mrtvých byl zase brankář Pašek, který přitom do Švýcarska letět neměl.
"Jenže Paška vzali místo mě, protože jsem byl nominován do Anglie s reprezentací. On mi říkal, jak je rád, že se podívá do světa a přiveze snubní prstýnky. Už se nevrátil...," slzel Karel Straka.
Až na Paška byli všichni v cizině poprvé. A právě tam nalezli smrt. Pohřeb hokejistů a funkcionářů byl pro Chomutov obrovskou událostí.
"Pamatuji, že rakev s ostatky nesli po každé straně čtyři hráči, oblečení do dresů," líčil Straka. "Bylo velmi špatné počasí a mysleli jsme, že to pod tím tlakem nevydržíme. A to vůbec nemluvím o působení psychiky, je těžké pohřbívat kamarády." Těžké to bude i teď po ruské tragédii.
