Působil zde v méně než polovině zápasů. Když v ní nastoupil, byl třeba v Berouně u všech čtyř gólů hostů při jejich výhře 4:2.
Má velký potenciál, řekne každý kouč. Je vidět, že zkušeností má dost. Když si nabruslí na přihrávku a střílí, je v tom vidět hodně síly. Přesto se Radoslav Kropáč až zbytečně moc v posledních letech nacestoval.
A může se stát, že půjde o štaci dál. „Teď to neřeším,“ řekl klidně. „Počkám po sezoně.“
Od šesti let byl ve Slovanu Bratislava. Je jeho odchovancem a byl i jeho střelcem mezi muži. Od sezony 2000/2001 hraje jinde. Odešel tehdy do finského týmu Jyväskylä.
V 54 utkáních dal 13 branek a osmkrát asistoval. Po sezoně se vrátil. „Finská liga je hodně rychlá,“ vybavil si.
Někteří ji přirovnávají k soutěži farmářských týmů v Americe. „Líbilo se mi to. Všichni jezdili jako motorové myši.“
Do konce roku 2001 byl v Havířově a v lednu 2002 zamířil do Ufy, kde vyzkoušel život hokejisty v Rusku. „Znal jsem jen cestu ze starého baráku, kde jsem bydlel, na stadion, odtud na bázu a do letadla,“ shrnul.
Za měsíc se rozhodl se pro návrat. „Hráli jsme deset zápasů a ani se moc netrénovalo,“ popsal. „Jen jsme cestovali, čekali na báze. A hráli.“
V Ufě bylo v Rusku obvyklých pět pětek. „Začínal jsem ve třetí a moc jsem nehrál,“ popsal. „Trenér měl první dvě pětky vybrané asi na celou sezonu. Ty hrály.“
Nechodil ani na přesilovky. „Nikdo nemohl čekat, že budu dávat góly,“ podotkl. Hlavně se bránilo. „To jsem nezažil.“ Každý měl pořád svého hráče a jezdil s ním sem tam. „Ale že by tam bylo judo nebo sumo jako v první lize tady, to tedy ne, to tam ne.“
Sezonu dokončil ve Slovanu. Od ročníku 2002/2003 patřil Liberci. Ještě v rozehrané lize šel do Pardubic, kde sezonu dohrál.
Další rok byl znovu v Liberci. Ale jen do poloviny října, než odešel do Slavie. A odtud na konci ledna přešel do Třince. Sezonu 2004 zahájil v Českých Budějovicích.
Proč tolik změn? Proč prošel v tak krátkém čase tolik klubů? „Neměl jsem dobrý ročník,“ pokrčí rameny.
Nic v tom nehledá. Nedařilo se mu, jak by potřeboval. V Havířově docházely peníze. „Zkusil jsem Rusko, ale po dohodě jsem za měsíc ukončil smlouvu.“
Ani s trenérem si v Ufě nepadl do oka. „Rusové sami říkali, že je jedním z nejhorších v ruské lize.“
Naposledy v Liberci se nedařilo první pětce. „Nedávali jsme góly,“ podotkl. „Klub chtěl, aby se to zlepšilo.“ Liberec ho vytrejdoval v polovině soutěže do Slavie. „Žádnou radost jsem neměl,“ řekl hráč.
Slavia hraje defenzivní hokej. „To mi nevyhovovalo,“ netají Radoslav Kropáč. „Celá sezona byla divná, nepovedená.“
Jednou v Budvar aréně za Liberec vstřelil tři branky a na jednu nahrál krajanu Čakajíkovi, který mu mazal na góly z pozice beka. „V tom utkání jsem šel čtyřikrát sám na bránu,“ pousmál se při vzpomínce útočník. „Byl to den otevřených dveří v obraně domácích.“
Ještě má před oslavou třicátých narozenin 5. dubna čas ohlížet se, co bylo. Ale úspěchy zaznamenal. V sezoně 1997/98 byl se Slovanem mistrem Slovenska. „Tam se mi povedlo dát i nějaké důležité góly na domácím ledě,“ přemýšlel. „Na to mám nejhezčí vzpomínky.“
Celkem získal tři tituly. Když se třeba vrátil z Ufy, stal se ve Slovanu také mistrem Slovenska. „Jsem rád, že jsem byl na čtvrtém místě v bodování první ligy,“ pravil po chvilce. „Bylo těžké se prosadit. Bylo to někdy těžší než v extralize. Měli jsme nejvyšší cíle a soupeři nám je chtěli překazit.“
Znovu se zamyslel. „Tohle mužstvo i město si zaslouží, aby se tady hrála extraliga.“
