Ale to neznamená, že na své oblíbené sportovce kašle. Právě naopak. Promluví k nim i fanouškům prostřednictvím živého videopřenosu, který se objeví na kostce uprostřed stadionu.
"Nepochybuji o tom, že bude patřičně originální," pousmál se generální manažer RI Okna Zlín Miroslav Michalovský.
80 let hokeje ve Zlíně: Program oslav
Pátek 16. ledna: Zápas Zlín - Litvínov (Slavnostní buly vhodí Jiří Králík, valašský král Bolek Polívka pronese telemostem zdravici) Přestávky vyplní exhibiční vystoupení mladých hokejistů i krasobruslařů. Po zápase se uskuteční setkání významných bývalých i současných hráčů, funkcionářů, sponzorů, zástupců města a kraje.
Sobota 17. ledna: Dovednostní soutěže na ledě (brankáři Jakub Sedláček, Radovan Biegl a Kevin Rozum budou chytat nájezdy) Prohlídka kabiny a zázemí extraligového týmu Autogramiáda v tiskovém středisku v hlavní budově (podepisovat se budou Jaroslav Balaštík, Petr Leška, Bedřich Köhler, Martin Hamrlík, Lukáš Galvas, Ivan Rachůnek, Andrej Kollár, Petr Mokrejš, David Nosek, Martin Záhorovský a Pavel Kubiš)
Soutěže a prohlídka začínají v 9 hodin, autogramiáda o hodinu později
|
Oslavy osmdesáti let hokeje ve Zlíně rozdělil klub do dvou dnů. Vrcholem toho prvního bude především duel s druhým týmem extraligové tabulky. Předcházet mu bude slavnostní vhazování, o které se postará brankářská legenda Jiří Králík.
"Bylo by moc příjemné, kdybychom vyhráli. Byla by to třešnička na dortu oslav," zasnil se Michalovský.
Klub si přeje, aby zápas sledovalo co nejvíc lidí, proto vstupenky na stání stojí pouze 40 korun. Před začátkemzápasu bude k vidění také světelná show, kostka nad ledem odvysílá šoty z nejúspěšnějších okamžiků zlínské historie. Přestávky vyplní exhibiční představení malých hokejistů i krasobruslařů. Diváci, kteří si koupí program, navíc můžou vyhrát některou z padesátky cen.
Po extraligové bitvě nastane čas na přátelské setkání bývalých i současných hráčů, funkcionářů, sponzorů i zástupců státní správy. Přijde například trenér Ernest Bokroš, který je podepsán pod historickým zlínským titulem, Bohumil Kožela, Jiří Vodák, Roman Meluzín, Josef Štraub, ale také rodiče Luďka Čajky, jehož jméno zlínský stadion nese.
"Výběr pozvaných celebrit jsme museli trošičku omezit, aby se nám vlezly do našeho zázemí. Z bývalých trenérů jsme proto kromě domácích pozvali jen Ernesta," vysvětlil Michalovský.
Sobotní program, který začíná v 9 hodin, bude pro fanoušky nesmírně atraktivní. Můžou si prohlédnout kabinu extraligového mužstva a přímo na ledě si zkusit nájezd proti zlínským brankářům. Jedinou podmínkou jsou vlastní brusle a hokejka.
V 10 začíná v tiskovém středisku v hlavní budově autogramiáda jedenácti hokejistů, mezi nimiž nebudou chybět hlavní hvězdy Jaroslav Balaštík, Petr Leška a Martin Hamrlík.
"Když jsme den otevřených dveří organizovali naposled, zájem předčil naše očekávání. Takže si netroufnu odhadovat, kolik lidí přijde," podotkl šéf zlínského klubu.
Led uplaval, na soupeře létaly cihly. I to patří k historii klubu
Byl to Sokol Kroměříž? Nebo snad SK Přerov? V soupeři se prameny liší, ale v datu a výsledku mají jasno. Historicky první utkání sehráli hokejisté ze Zlína 13. ledna 1929. Tým, pochopitelně nastupující pod hlavičkou SK Baťa, prohrál vysoko 2:7.
Tehdy nikdo nemohl tušit, že šlo o osudový okamžik, že z hokeje bude nejpopulárnější sport ve městě. Ale stalo se. Ovšem začátky, na kterých se podílel i nedávno zesnulý Tomáš Baťa, byly složité.
Například za celou sezonu 1930/31 sehráli zlínští hokejisté vinou mizerného počasí pouhých šest zápasů. Jindy jim uplaval led přímo při zápase. "V Kojetíně jsme se museli brodit na pevný břeh. Zatímco led uprostřed rybníka zůstal pevný, na okrajích během utkání roztál," popisoval před časem na stránkách MF DNES útočník Ladislav Závišický momentku ze zlínského hokejového dávnověku.
Zážitků, které dnes znějí nepochopitelně a podivně zároveň, byla spousta. Hokejisté museli skousnout ledacos. Hrálo se na tenisových kurtech nebo na rybnících, všechny stromy v okolí obsadili fanoušci, jednoduchou výstroj opravovaly manželky během utkání.
V roce 1957 ve Zlíně konečně vyrostl zimní stadion a začalo se blýskat na lepší časy. Ovšem i tehdy bylo možné ledacos, při vyhecovaných zápasech se Spartou na soupeře podle pamětníků létaly z hlediště cihly.
K výšinám se klub, který tehdy nastupoval se slavným G na prsou, odrazil na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, kdy střídavě sestupoval a postupoval.
"Zažil jsem všechny kvalifikace o ligu, byl to nesmírný adrenalin.
Hlavně v soubojích se Zvolenem šlo o život," s nadsázkou vzpomíná generální manažer zlínského klubu Miroslav Michalovský.
Od ročníku 1980/81 Zlín působí výhradně mezi elitou. Za čtyři roky získal první medaili, k pětasedmdesátinám si nadělil historický titul.
Jaký výsledek nabídne letošní jubilejní sezona?
|
Čestné vhazování? Potěšili mě, netají brankářská legenda
Jediný zlínský hokejista, který vyhrál Zlatou hokejku pro nejlepšího hráče roku, slavnostně zahájí zítřejší zápas s Litvínovem.
O vhazování, jež odstartuje oslavy osmdesátin hokeje ve městě, se postará brankářská legenda Jiří Králík.
"Potěšilo mě to," přiznal šestapadesátiletý Králík, který anketu vyhrál v roce 1985 poté, co se stal mistrem světa a tehdejší TJ Gottwaldov pomohl k historicky první medaili bronzu.
Překvapilo vás hodně, když vám zavolal generální manažer RI Okna Zlín Miroslav Michalovský a nabídl vám, abyste se přímo na ledě postaral o slavnostní buly?
Nevěděl jsem, že někdo z bývalých hokejistů by měl vhazovat, protože většinou to dělávají významní funkcionáři. Když rozhodli, že to bude bývalý hokejista, jsem rád, že zvolili mě. Myslím, že udělali dobře. Když se podíváme na hráče, kteří mají u stropu vyvěšený dres, mám nejvíc mezinárodních úspěchů. Potom na mě navázal hlavně Petr Čajánek, což mě potěšilo dvojnásob, protože jsem ho dva roky trénoval. Ale věřím, že se mezi nás brzy zařadí i další hráči.
Doma ve Zlíně jste zažil nejvíc radosti v sezoně 1984/85, kdy jste se výrazně podílel na historické medaili. Jak na ni vzpomínáte?
Velmi dobře. Do Zlína jsem se vrátil z Jihlavy v předchozí sezoně 1983/84, která nebyla vůbec jednoduchá, ale smůlovatá. Na jejím začátku jsem si zlomil prst na levé ruce, na konci palec na pravé ruce. Před olympiádou v Sarajevu mi operovali tříselnou kýlu, byl jsem rád, že jsem se vůbec dostal do nominace. Ale ta sezona byla důležitá proto, že jsme se zachránili. V klíčovém utkání jsme porazili Plzeň 4:3 a poslali ji místo sebe do baráže. Od toho jsme se odrazili a následoval největší úspěch.
Co s mnohaletým odstupem považujete za zásadní faktor, který vás z předposledního místa dovedl až na stupně vítězů?
Když se na to dívám jako trenér, vždycky je důležité, aby na začátku sezony pomohl mužstvu brankář, aby získalo první body a sebedůvěru. Jakmile se dostanete na určité postavení, získají sebedůvěru i hráči, kteří jsou psychicky labilnější, a začnou podávat lepší výkony. Měl jsem vydařenou sezonu, málo jsme inkasovali, tenkrát jsem dostal nejmíň gólů v lize. Ostatní se přidali a podávali výborné výkony. Podobné to bylo, když Zlín získal titul. Murín se zranil, začal chytat Altrichter, který hodně pomohl. Mužstvo získalo sebedůvěru, takže mu to pak mohlo vrátit.
Setkáváte se občas se svými tehdejšími spoluhráči?
Občas se potkáme, voláme si, ale žádné pravidelné akce nenavštěvuji.
Jak často vůbec chodíte na hokej?
Mám své podnikatelské aktivity, ale pokud mi to vyjde, tak se chodím dívat. Spolukomentuju v České televizi, potřebuji mít přehled.
Ve zlínské brance teď září osmnáctiletý talent Jakub Sedláček. Jak se vám líbí?
Má kloubní uvolněnost, takže je schopný dělat rozkleky a čelní rozštěpy, navíc se velmi dobře rozhoduje. Na svoji věkovou kategorii je vynikající.
Má na to, aby následoval vaše stopy a prosadil se v reprezentaci?
Přeju mu to, ale teprve další roky to ukáží.
|
