Zlínské přesilovky přinesly v letošním play-off už osmnáct gólů. Které byly zvlášť důležité? Třeba ten ve čtvrtém čtvrtfinále v Třinci, kdy Balaštík vyrovnal tři vteřiny před koncem na 2:2. Nebo ve třetím finále se Slavií, kdy Hamrlík potrestal vyloučení Kuntoše.
Zdolávání soupeřovy branky načíná drobný Petr Leška. To on vymýšlí, co dál. Jestli nabít na modrou čáru obránci Martinu Hamrlíkovi, zavézt puk za bránu, či si ho prohodit s kamarády z útoku.
Hamrlík je druhá důležitá osoba. Má výbornou střelu, kotouče přesně nahazuje před branku na teč. „Nikdy to není nazdařbůh. Ví, co dělá. V tomhle nemá v extralize konkurenci,“ říká třinecký trenér Pavel Marek. Právě jeho svěřence Zlín vyřadil ve čtvrtfinále.
Na modré vedle Hamrlíka je místo dalšího obránce Miroslava Blaťáka.
I on má tvrdou střelu. Navíc je rychlým a dobrým bruslařem. Před brankou dotírá Jaroslav Balaštík, mistr dorážek. Často využije přihrávku jednoho z obránců, jindy se zapojí do rychlé spolupráce se svým „dvojčetem“ Leškou.
Kolem krouží křídlo Ondřej Veselý. Hodí se do rychlé kombinace, nezmatkuje. Obvyklá cesta zlínského obléhání jde po trase Leška, Hamrlík, Blaťák, Veselý, Blaťák a střela, nebo Hamrlík a střela. Ale na jakýkoli stereotyp zapomeňte.
Všech pět hokejistů je mistry improvizace, ohromně si věří. Slávisté proti zlínským přesilovkám vyrukovali s fyzicky náročným bráněním. Všímali si hlavně Hamrlíka. Šikovný rozehrávač Leška proto často volil křížný pas na volného Blaťáka, a nebezpečí se tak jen přeneslo na druhou stranu.
Jak se tedy dá zlínská přesilovka ubránit? „Pokrývat přihrávky a Hamrlíkovu střelbu. Nikdo z bránících nesmí propadnout,“ potvrzuje slávistický způsob Marek. „Je potřeba dobře bránit založení útoku už ve středním pásmu. Když se přece dostanou dopředu, rychlým přístupem znemožnit puku projít až k jejich obráncům,“ tvrdí slávista Pavel Kolařík.
Často to však jde jen stěží.
