"V předchozím utkání mě seklo v krku. Asi to bylo vidět na výkonu, a proto mě trenér stáhl," poznamenal devětadvacetiletý slovenský reprezentant Juraj Štefanka, který hokeji obětuje mnohé.
Svědčí o tom třeba i to, že při dopravě na tréninky či zápasy upřednostňuje tramvaj. "V autě musím pozorně sledovat dopravu, kdežto v tramvaji se jen vezu. Můžu se tak soustředit jenom na to, co mě čeká na ledě."
Po Vánocích jste už zase hrál. Co by se vám muselo stát, abyste přišel za trenérem s tím, že opravdu nemůžete nastoupit?
To by nastalo v případě, že bych nemohl chodit. Musel bych být ochrnutý, abych nechtěl na led. Vždycky si říkám, že když budu něco platný, na led prostě musím. Uznávám, že je moje chyba, když si neumím přiznat, že třeba kvůli zdravotním problémům nebude můj výkon stoprocentní, ale už jsem takový. Tohle prostě nezměním.
Ve Vítkovicích stabilně hrajete v elitní první formaci. Musíte uznat, že tohle angažmá se vám povedlo.
To je pravda. Ve Vítkovicích jsem moc spokojený. V klubu i v Ostravě se mi hodně líbí, i proto jsem tu před časem prodloužil smlouvu.
Můžete porovnat působení ve Vítkovicích s předchozími extraligovými kluby, kde jste hrával dříve?
Asi je to tu nejlepší. I rodina to tak cítí. Mně vyhovuje to, že Vítkovice hrají také hokej dopředu, že nemusím pořád jenom stát na modré čáře a hlídat ji.
Zatím jste s Vítkovicemi na čtvrtém místě, i když máte na soupisce hodně mladých hráčů. Čekal jste to?
Mladí hrají opravdu parádně a to, myslím, nečekal nikdo. Perfektně zapadli do kolektivu a dokázali skvěle nahradit starší zkušenější kluky, kteří odešli.
Kam až to můžete dotáhnout? Budete na tom na konci sezony ještě lépe než loni?
Těžko říct. Nejdůležitější částí sezony je play-off a tam hodně záleží na štěstí. První mančaft může klidně vyhořet s osmým, protože ta osmička mužstev, která se do play-off dostane, je obrovsky vyrovnaná.
Svými výkony se na ledě hodně ukazujete. Chodí vám nabídky ze zahraničí?
To řeší agent. Ve Vítkovicích mám smlouvu do konce sezony, takže sám se tím nezabývám. Vím, že nějaké nabídky byly, i v prosinci se ozvalo Rusko, ale klub mě neuvolnil. Já jsem s tím však počítal.
A zámořskou NHL už berete jako uzavřenou kapitolu?
Už deset let ano. Byl jsem sice na draftu, ale neměl jsem štěstí. A nejsem zase takový borec jako třeba Ľubomír Sekeráš, kterého tam vzali i jako staršího. Můj otec sice říká, že nikdy není pozdě, ale já se na to dívám realisticky.
Co nevidět vám bude třicet let. Nachystáte pro spoluhráče nějakou oslavu, nebo zůstane jen u tradiční svačinky?
Ještě nevím. Uvidíme.
To vypadá, jako byste šetřil na pokutu pro nejtrestanějšího hráče týmu.
Ani nevím, jestli takovou nějakou pokutu v týmu máme.
Čím to je, že v předchozích sezonách jste nasbíral přibližně kolem 50 trestných minut a teď, po 37 kolech extraligy, už jich máte na svém kontě 90?
Když člověk dostane trest na pět minut a do konce utkání, k tomu pár desetiminutových trestů, tak se to nasbírá docela rychle. Ale přiznávám, že jsem v této sezoně vylučovaný více než dříve. Asi jsem tak úplně neporozuměl novým pravidlům posuzování faulů. Možná je to i tím, že s nimi ne zcela souhlasím. Ale už se přizpůsobuju.
Proč se vám nelíbí, že rozhodčí pískají více faulů?
Začali je pískat proto, aby bylo více přesilovek, a padalo tak více gólů. V NHL to sice pomohlo, ale u nás to zatím moc nefunguje. Taky nechápu, proč se u nás vylučuje za bitku na pět minut plus do konce utkání. V NHL dostanou hráči po bitce pět minut, a pak můžou zase hrát. Vždyť diváci chodí na hokej nejen kvůli gólům a technickým parádičkám, chtějí vidět i chlapské souboje.
Ta nová rozhodcovská pravidla se podle mě vyplatí spíše těm, kteří umí lépe padat.
V minulé sezoně jste na opravdu důraznou hru byli s Václavem Varaďou ve Vítkovicích dva. Nechybí vám po jeho odchodu podobný hráč?
Je opravdu škoda, že se Venca Varaďa vrátil do NHL. Tu důraznou hru tělem měl ze zámořské soutěže mnohem víc propracovanou a vyšpekulovanou než já. Je to výborný hokejista a navíc jsme si rozuměli také po lidské stránce.
Vy se občas objevujete ve slovenské reprezentaci. Jak vidíte šance uchytit se tam nastálo?
Těžko říct. Na první turnaj sezony mě trenéři pozvali, na druhý zase ne. Moc to neřeším a vždycky si říkám, že když mě pozvou, bude dobře, a když ne, nic se nestane. Spíš jsem ale vždycky pesimista, protože dopředu říkám, že mi pozvánka určitě nepřijde. V klubu se mi pak smějí, protože ty pozvánky přece jen občas chodí. A to, jestli se v reprezentaci uchytím, nelze odhadnout.
Vždycky záleží hlavně na momentální formě.
Vraťme se k Ostravě. Jste tu přece jen už nějaký ten pátek. Jak jste si tu s rodinou zvykli?
Jsme tu už dva a půl roku. Kluk tady chodí do školky, má tu kamarády, chodí na tréninky. O zábavu máme postaráno, cítíme se tady opravdu jako doma.
Přemýšleli jste o tom, že byste se tu usadili natrvalo?
Doma jsme to řešili a rozhodli jsme se, že až skončím s hokejem, vrátíme se domů na Slovensko, do Nitry. Jak stárnu, tak si čím dál víc uvědomuju, že pořád platí to staré rčení všude dobře, doma nejlépe.
Teď ale žijete v Ostravě. Sledujete dění v regionu, třeba příchod automobilky Hyundai do Nošovic nebo výsledky fotbalového Baníku?
O Česku mám teď mnohem více informací než o Slovensku. Dívám se na zprávy, čtu noviny. Ze Slovenska mám zprávy jen zprostředkované. Sleduju slovenský hokej na internetu, o hokeji si telefonuju s bratrem Miroslavem, který hrál slovenskou i českou extraligu. To, že znám teď lépe situaci v Česku, ukazuje i příklad, že lépe znám české než slovenské fotbalisty. Nedávno jsem se díval na fotbal ze Slovenska a říkal jsem si, jak je možné, že neznám ani jednoho z těch hráčů.
Přesto nezapomínáte na slovenštinu. Hodně Slováků, kteří žijí v Česku déle, začíná mluvit česky. Vy ne.
Už když jsem před lety přijel za hokejem do Karlových Varů, začali si mě kluci v kabině dobírat, abych se začal učit česky. Říkal jsem jim, že když jsme byli osmdesát let bratři, budou mi určitě rozumět i teď. Myslím, že se v tomhle nemusím přizpůsobovat. Pár slovíček jsem ale pochytil. Třeba na ledě používám místo slovenského áno rychlejší české jo. Taky jsem přestal slovensky zdravit dovidenia, protože se tu na mě hodně lidí často dívalo nechápavě. Začal jsem raději říkat nashledanou.
Byli jste se o Vánocích podívat doma na Slovensku?
Ne. Nepočítali jsme s tím, že budu mít přes svátky tři dny volna. Jsme v Česku čtyři roky a tohle se stalo poprvé. Kdybychom to věděli dříve, možná bychom o cestě na Slovensko uvažovali. Ale mám tam hroznou honičku, než stihnu obejít všechny příbuzné, známé a kamarády. Takže jsem uvítal, že jsme mohli prožít Vánoce v klidu tady.
Ale nějaké slovenské vánoční tradice jste dodrželi, ne?
Ony jsou podobné jako ty české. Nesmí chybět kapr a bramborový salát, koláče a ovoce. Na Slovensku třeba není vánočka a spoluhráč Zbyněk Irgl mi říkal, že po Štědrém dnu se tu obvykle obědvá pečená kachna. To jsem taky nevěděl.
Už je i po Silvestru. Co si přejete do nového roku?
Ať manželka otěhotní.
