Diváků se v Pardubicích sešlo málo přes šest tisíc, na místní poměry průměrná návštěva. Nejhlučnější fanoušci z "kotle" přivítali Janeckého aplausem už při hlášení sestav. Žádná slavnost se však nekonala. Ani v samotném utkání. Janecký dvakrát vystřelil na branku, vyhrál polovinu vhazování, vynutil si jeden faul a pomohl při zakládání akce, po níž padl třetí gól domácích. Tolik statistická pozitiva.
Na druhou stranu při jeho vyloučení načalo Znojmo skóre, párkrát zbytečně ztratil nebo odevzdal puk a všetečně napadající soupeř se hrnul do brejku. Třebaže při nich Znojmo neuspělo, přesto si Janecký při odchodu z ledu vyslechl popíchnutí, jež vyletělo z řady spoluhráčů: "Pěkně jsi jim čtyřikrát namazal!"
"Hrál teprve podruhé, musí se vžít do české ligy," hájil ho shovívavý kouč Josef Paleček. "Naskočit do rozjeté soutěže není snadné." Janecký se teprve v polovině minulého týdne doléčil z angíny, na což se ovšem vymlouvat nechtěl. "Fyzicky jsem v pořádku. A herně? Trénink od tréninku se to lepší." Nezářil, ale přesto naznačil vyzrálost a jedinečnost. Poskočením při přešlapování dokáže nabrat slušnou rychlost, snadno ji udrží lehkým
skluzem. Snažil se rozdávat pasy už ve vlastním pásmu, útoky netahal, spíš se vozil ve druhé vlně. Když vyvážel kotouč při přesilovce, stačil zvednout hlavu a mrknout na "kostku" pod stropem, aby zkontroloval ubíhající čas.
Především v úvodu aktivně chodil do soubojů, hojně používal tělo. "Ota má roli bránícího centra a kontaktu se nikdy nevyhýbal," řekl trenér Paleček. "Je dobře, že to ostatní kluci vidí." Ve druhé třetině Janecký nachytal protivníka Freibauera. Dojížděl pro puk k mantinelu, Freibauer za ním. Každý čekal, že musí Janeckého "rozmáznout" na hrazení. Jenže veterán o dva metry dřív ostře zabrzdil, zapřel se, nepřipravený Freibauer do něj narazil a sesunul se k zemi. Ke konci si zkracoval střídání. Ne, že by nemohl. Bolela jej noha, do níž se uhodil o tyčku po zákroku Havíře.
