Zkušený matador, který má 920 extraligových startů, ví, o čem mluví. Sám totiž zažil obě situace.
Se Zlínem jste v roce 2006 čtvrtfinále se Spartou ze stavu 0:2 ztratili. Pamatujete?
Doma jsme odehráli dva super zápasy a mysleli si, že série je hotová. Přišlo uspokojení, což se nám vymstilo.
O dva roky později jste byl zase u toho, když Karlovy Vary ze stavu 0:2 vyřadily v semifinále Budějovice.
Tenkrát jsem první dva zápasy nehrál, protože jsem měl prasklé žebro. Myslel jsem, že mám po sezoně. Trenér Venera ale přišel s tím, že se bavil s doktory, že s obstřiky a injekcemi můžu nastoupit. Viděl jsem, že tým je hodně skleslý. Byli v něm ale velcí bojovníci. Doma jsme srovnali a pak ještě jednou prohrávali. Sedmý duel jsme venku umlátili 2:1.
Je nálada ve zlínské kabině podobná té z Karlových Varů?
Ve Varech to bylo horší, moc jsme nedoufali. Teď je bojovnější. Jsme více odhodlaní. Nebyl bych skleslý a ani kluci nejsou. Nic jsme nezabalili. V prvních dvou zápasech v Plzni jsme se přesvědčili, že jsou hratelní.
Jenže Zlín prohrál s Plzní už desetkrát po sobě. Čím si to vysvětlujete?
Zlín hraje urputný hokej, Plzeň má zase šikovné hráče a díky tomu se prosazuje v přesilovkách. A to rozhoduje. To se ale může změnit.
Vám se početní výhody dařily v předkole s Třincem, proti Plzni ale ne.
Je jen otázkou času, kdy nějakou využijeme. Pak tady můžeme za dvě utkání stát a bavit se, jak hrajeme báječně přesilovky proti Plzni.
Před startem série jste říkal, že soupeř má hodně provokatérů, Potvrdilo se vám to?
Stoprocentně. Duda tam jezdí pořád jak blázen a každého seká. Kdyby se ale člověk po něm ohnal, půjde ven. To si musejí pohlídat rozhodčí. Několikrát jsem se jim to snažil naznačit, ale jsou jak zaslepení. Maximálně mu domluví, ale to je tak všechno a on to udělá znovu.