Co se tedy stalo?
Ti dva byli vůdci, dokázali k ostatním promluvit. K tomu, co v kabině řekli, jsem nemusel nic dodat. Byli mojí prodlouženou rukou jako dřív Bříza a Žemlička ve Spartě.
A teď?
Jejich roli nikdo nepřevzal. Spousta hráčů kolem Šlégra a Ručinského chytla životní formu, svezli se a teď nic. Nový vůdce není.
Ale máte kupu zkušených hráčů! Já vím, Klíma, Alinč, Prorok...
Ale nikdo z nich není tahoun.
Dá se tedy říci, že vám angažmá dvou hvězd i uškodilo?
To je otázka, kterou dostávám hodně často.
Divíte se?
Chápu to, ale těžko se mi odpovídá. Možná kdybychom teď byli desátí a šplhali se nahoru, bylo by to lepší. Kdo ví...
Mají teď hráči míň sebevědomí?
Stoprocentně. A zbytečně. Táhne se to od poloviny ligy. Hokej umějí, podle jmen máme výborné mužstvo, ale nevěří si. A nedávají góly. To je pořád stejná písnička.
Ve čtvrtek vidím parádní trénink, zírám, jak to klukům pěkně cvaká. A když pak přijde páteční zápas, říkám si: To snad není možné!
V tabulce jste až desátí, stále si troufáte na play off?
Samozřejmě. Už na začátku ligy jsem říkal: Po devíti kolech se nedá tipovat mistr, my chceme play off. A do konce zbývá patnáct kol, rozdává se 45 bodů.
Přemýšlíte také o svých chybách?
To mě taky hlodá. Ohlížím se, zkoumám, co jsem udělal špatně. Nikdo není dokonalý. Ale žádnou zásadní chybu si neuvědomuju.
