Jak náročný byl druhý duel? Co rozhodlo?
Těžký zápas, bitva, boj o každý kousek ledu. Byli jsme dneska šťastnější. Bartéz (brankář Bartošák) skvěle zachytal a prostě jsme to odmakali, ubojovali. Podobně jako včera.
Sparta ve Vítkovicích znovu padla, Zlín srovnal sérii s Boleslaví |
Jak jste viděl svůj druhý gól? Byla to docela krkolomná pozice, střela téměř zpoza nohou.
Ondra (Ondřej Roman) jel klasicky za bránu. Věděl jsem, že to tam bude házet. Dostal jsem puk do nohy a přikopnul jsem si ho, pak jsem tam dal i hokejku a nějak vystřelil. Sám ani nevím jak. Strašně šťastný gól, ale bereme ho. Je to výhra, takže super.
Co bylo klíčové pro druhé vítězství v sérii?
Hlavně to, že jsme otočili skóre. Moc zápasů jsme v sezoně neotočili, nebyli jsme v tom moc dobří. Ale teď vidíme, že to jde. Klíčové bylo, podle mě, i nasazení všech hráčů. Do posledního kluka, co je v šatně, jsme na ledě nechali všechno.
Svůj první gól jste procedil mezi betony brankáře. Byl to záměr?
Zase to byl Ondra, kdo mě skvělou přihrávkou hodil na střed do jízdy. Jeli jsme dva na jednoho a chtěl jsem to dát Radovi Tyborovi, ale sparťanský bek to udělal skvěle a přihrávce zamezil. Tak jsem počkal, nezbývalo mi nic jiného než zabrzdit a procpat to mezi betony. Už jsem byl strašně blízko a nešlo nic dělat.
Vstřelil jste dva góly. Je to úleva, že vám to tam konečně padá?
Je to příjemné. Občas si dělám těžkou hlavu z toho, že nepomůžu týmu. Ale o tom to není. Včera jsme vyhráli 2:1 po upracovaném výkonu, dneska to samé. Je jedno, kdo dá gól. V šatně je cítit, že táhneme jako jeden tým. Podporujeme se a je šumák, kdo ho dá.
Jak těžké bylo ustát tlak Sparty? Hráli dvě třetiny hodně aktivně a možná byli i lepší, přinejmenším šancí měli více.
První třetinu nás přehrávali, to si musíme přiznat. Do vyrovnávacího gólu hráli lépe než včera. Byli rychlejší, agresivnější. Jak jsme vyrovnali, tak se to srovnalo a ke konci druhé třetiny už jsme byli mírně lepší my. Třetí část byla vyrovnaná, šance měly obě strany a my byli šťastnější.
Šarvátek bylo v první části hodně.
Asi to měli v plánu tlačit se do branky. Ale to my taky. Nedáme se, Bartéze musíme chránit. Víme, že do něj jdou, ale bylo to na obě strany. Ze začátku mi to přišlo extrémní a někdy až zbytečné, ale později se zápas uklidnil.
Po první pauze potyčky ustaly. Řekli jste si v kabině, že je třeba hrát hokej?
Jistě. Probírali jsme to a řekli jsme si, že se nenecháme vyprovokovat. To se nám, myslím, povedlo.
V závěru základní části vám ke konci zápasy utíkaly, teď jste naopak dvakrát koncovku zvládli. Je to cenné, že si to už dokážete pohlídat?
Je. Už včera někdo říkal a dneska taky, že je to cennější než vyhrát třeba 5:1. Vážíme si toho moc. Teď zregenerujeme a pojedeme do Prahy.
V jednu chvíli jste na brankové čáře vkleče pomáhal brankáři Bartošákovi. Byl to záměr?
Někdo objížděl bránu, Bukarts myslím. Byl jsem na brankovišti, tak jsem tam zaklekl, kdyby chtěl rychle vystřelit. Ale on si ještě povyjel a Bartéz tam už byl, tak jsem mu trochu překážel. Byla to směšná situace, pak jsme se tomu na střídačce smáli. Ale už jsem se neměl jak dostat ven, Patrik mě tam sevřel u tyče.
