Pochází z hokejového klanu, kotouči propadli jeho děda Vladimír, táta Darek, strýcové Vladan a Vít i jeho starší bratr Matěj.
Gólmana Petra Kváču mazáckým blafákem poslal k druhé tyčce. „Většinou jsem zkoušel svoji kličku, co mi vycházela, ale letos mi nešla. Chtěl jsem to změnit bez ohledu na to, jestli Kváča něco čeká,“ líčil Stránský.
Zřejmě napodobil strýce Víta, který v Česku hrával déle. „Viděl jsem ten jeho nájezd na vlastní oči i na internetu. Prostě brankáře pošlete na párek do rohu, to strejda uměl výborně.“
Krásné dal Stránský i přihrávky při obratu na 2:1, asistoval u gólů Estephana a Zemana. „Snažím se moje spoluhráče najít, já spíš nahrávám než střílím. Kluci si pěkně najeli, ostatní v lajně na sebe navázali soupeře a já měl prostor a mohl puk prohodit,“ vylíčil hrdina Litvínova.
A pak skromně tvrdil: „Za bilanci 1+2 jsem rád, ale minule rozhodl Kudrna, teď já, vždycky musí někdo vystoupit. My zkušenější musíme zápasy vyhrávat, perfektně nám hraje ale třeba i čtvrtá lajna.“
I díky tomu Litvínov zvítězil už počtvrté v řadě na Hlinkově stadionu. „Už jsme přišli na to, jak hrát na užším hřišti, a udělali jsme z toho naší výhodu. Doma nám to svědčí, za výhry jsme rádi i kvůli lidem, kteří nás podporují. Teď ještě zvítězit venku, abychom se posunuli ještě výš.“
Ve čtvrtek je šance na ledě českobudějovického Motoru.
